Od individuality k individualitě (don't worry, nikdo to nebude číst)

První byly všude individuality, které nijak nespolupracovaly, spoléhaly se každá na sebe a každá bojovala za sebe proti zbytku světa. Když spolu válčily, silnější individualita vyhrála.

Poté se začaly individuality sdružovat do kmenů, protože kmen vyhraje nad nepřátelskými samotáři. Členství v kmenu se vyplatilo pro přežití. Kmen musel být soudržný, proto bylo potřeba potlačit rebely, kteří soudržnost kazili. Zbavili se jich zabitím. Členem kmenu mohou být pouze věrní členové, jinak kmen ztrácí smysl (a je to jen pseudo-sdružení nepřátel). A tak vznikly silné kmeny, plné věrných a oddaných členů, kde se všichni znali a nikomu nic neuniklo o nikom.

Silnější kmeny porážely slabší kmeny. Věrnost a oddanost kmenu byla nutná pro přežití kmenu a tím i individualit v něm. Věrnost a oddanost byla nadřazená rozumu a pravdě. Kmenu se prostě musíš přizpůsobit ve všem i kdyby jsi s něčím nesouhlasil(a) a ostatní kmeny automaticky nemají v ničem pravdu, ani kdyby ji měly. A díky věrnosti a oddanosti přežiješ, takže se to vyplatí. Kmenu vládla nejsilnější individualita, takže tam byla jednoduchá hierarchie.

Kmeny se postupně zvětšovaly, někdy se i spojily, takže bylo potřeba vytvářet složitější hierarchie, protože jeden mačo nemůže sám ovládat všechno. Takže tam byly i pod-autority a pod-pod-autority a už v tom byl trošku chaos udržet takový složitý systém a občas si někdo ani nevšiml, že někomu něco prošlo, co by se nemělo a začalo se vyplácet nebýt až tak moc věrný té komunitě, ale spíš oportunistický v rámci toho kmenu. Individualismus byl posilněn.

Tisíce členů se mohly vůdce kdykoliv zbavit, takže on musel být věrný jim a oni se už všichni nebavili se všema a vznikaly různé podskupiny a kmen už nebyl a nemohl být názorově konzistentní. Hádky se řešily násilím v rámci kmene. Každý chtěl mít největší fyzickou sílu a silné kámoše se kterými přepere zbytek kmene a dostane se k moci a ostatní budou jeho otroci. Být otrok je pořád lepší, než být zabit nebo být vyhozen z kmene a stát se lehkou kořistí. 
Dlouhodobí otroci, aby si zahojili svoje individualistické ego, začali vymýšlet ideologie o tom jak je morální být otrok a jejich pánové je v té ideologii podpořili. Ten řád pak už nebyl vnímán jako něco vynuceného, ale něco správného, spirituálního, transcendentního. Nálepku "pravda" dostávalo to, co se zrovna hodilo.

Z primitivních kmenů vznikly civilizace, které se řídí transcendentním řádem, který přesahuje panovníky a panovníci ten řád jen trošku usměrňují. Každá civilizace věří, že její řád je něco víc, než jen výmysl jejich vůdce nebo výmysl jejich předků. Ten řád je něco nad náma všema, čím se prostě všichni musí řídit. A jestli ostatní civilizace mají jiný řád, no tak to mají asi blbě. Civilizace na sebe narážely, válčily spolu, vnucovaly si svůj řád, míchaly se a svět se zmenšoval a globalizoval.

Kdekdo znal někoho kdo má úplně jiný řád a přišel k němu úplně stejně - rodičovskou indoktrinací. Je to, že jsem se narodil zrovna v této civilizaci a byl v ní indoktrinovaný, dostatečným důvodem si myslet, že moje civilizace má lepší systém, než ostatní? Vždyť oni pro své ospravedlnění používají stejnou logiku jako já, tak v čem jsem lepší? Možná, že to logiku nemá a měli bychom se soustředit na to, jak vlastně funguje správné logické myšlení.

Započalo osvícení lidstva rozumem. Rozum je sjednocující, protože ten je ve všech mozcích stejný, narozdíl od názorů zděděných po rodičích. Najednou už nestačilo říkat to, co se říkat má, ale bylo potřeba aby to bylo logicky konzistentní a prokazatelně pravdivé a někteří se začali vzdávat svých nepodložených názorů, které zdědili po rodičích. Jiní se debat raději nezúčastnili a tvrdohlavě rozum potlačovali - nový systém vnímali jako hrozbu pro svůj řád.

Skoro to začalo vypadat, že rozum sjednotí celý svět a že všechny konflikty jsou jen produktem hlouposti. Mnoho konfliktů však nebylo otázkou pravdy a lži, ale prostě střetu individuálních zájmů. Navzdory tomu se každá strana snažila svoji stranu onálepkovat nálepkou "pravda", jako za starých časů.

Ty největší horké hlavy, které se hrnuly do mezi-kmenové války, se pozabíjely a ty geny vedoucí k válkám postupně ubývaly. Mnoho lidí začalo vnímat celé lidstvo jako jeden velký kmen (přecijen jsme jeden živočišný druh) a usilovali o jeho sjednocení. Toto řešení zahrnuje vytržení všech řádů i s jejich kořeny ze země a vhození do ohně. Označení autorů řádů za lháře. Následovníkům jednotlivých řádů se to samozřejmě nelíbilo, vnímali to jako zlo, protože všechno proti řádu je zlý neřád. Postupně ale víc a víc lidí začalo vnímat, že fakt nemá smysl, aby lidstvo spolu donekonečna zápasilo kvůli jejich zděděným iluzím a že je na čase sjednotit lidstvo a nějaký řád je užitečný, takže si vytvoříme nový, moderní, světový řád. Akorátže každý chtěl aby ten nový řád byl ten, který zdědil, protože ten mu dával největší smysl.

Řády se míchaly a nový řád začal krystalizovat jako to, co mají všechny řády společné. Každopádně řád sám o sobě, jelikož se relativizoval, přestal se jevit tak důležitým a individuality se mnohem víc soustředily na sebe. Jelikož lidstvo už je víceméně sjednocené, tak samotářům nic nehrozí. Mají svobodu opustit svůj kmen a můžou žít jako samotáři a nehrozí jim moc nebezpečí od jiných kmenů. Pokud vyloženě neporuší základní pravidla na kterých se všechny řády víceméně shodují, tak bude oukej. Věrnost žádnému kmenu už se moc nevyplácí, protože každý může žít i bez toho kmene. A každý může stát sám a civilizovaným způsobem bojovat za sebe proti zbytku světa. Příležitostně se někam zakmenit, pokud tam jsou výhody a pak zase odkmenit.