Recept je velice jednoduchý, stačí, aby v západním světě přebral po socialismu pro změnu vládu systém založený na rozumu.

Jisteze existuje.

Staci odstranit masoveho vraha Asada.

"Důsledkem ignorace a přihlížení jsou a budou pokračovat další migrační vlny."

Dovolil bych si s paní autorkou rozhodným způsobem nesouhlasit.

1. Tak, jako nejsou všechny katastrofy stejné, nemůže být nabízena stejná pomoc. Dovedu si představit rychlou obnovu infrastruktury po zemětřesení, či záplavách. Ale jaká prosím pěkně může být pomoc při dlouho trvajícím suchu?

2. NIKDY bychom se neměli stát obětí vydírání a manipulace! Mám na mysli právě ten úvodní citát, který vlastně říká:" Když mi nic nedáš, půjdu k tobě bydlet!"

3.Pokud se bavíme o pomoci, pak o ni musí druhá strana stát. Očekávaný jistý stupeň projevu vděku chápu jako víceméně očekávanou a symbolickou odezvu.

4. Efektivita každé pomoci by měla býti vyhodnocena: tedy jak jsme pomohli, co to stálo, co to přineslo. A také: kolik se rozkradlo, kolik se ztratilo, co bylo zbytečné, kde jsme se netrefili. Zdá se Vám to hloupé ? Mně zase přijde hloupé, když ze mne tahají peníze, a já nevím, jak s nimi naložili, a zda s nimi vůbec nakládat umí.

5. Sem by přišlo to omleté klišé o chudém, o rybě a o rybaření.

6. Pokorně požádám paní autorku, aby si větu, citovanou v úvodu, ještě jednou přečetla. Při vší úctě: ta čeština je příšerná!

"Řešením je včasná a především efektivní pomoc přímo na místě katastrofy či konfliktu."

S tím by se dalo souhlasit, ale otázka je, co si pod takovou pomocí máme představit. Financovat uprchlické tábory ? To by asi pro nás bylo nejjednodušší. Jenomže i když ty tábory budou dobře vybaveny a bude tam proudit humanitární pomoc v podobě potravin, oblečení a ostatních potřeb, nebudou pro uprchlíky představovat žádnou dlouhodobou perspektivu a pokud to bude trvat moc dlouho, stejně budou mít snahu dostat se odsud pryč, nejlépe pochopitelně do Evropy. A jsme zase u problému jejich přerozdělování.

Recept je: zabezpečit hranice. Ostnatý drát, zeď, střílny. Pomáhat můžeme taky, kdo chce a ideálně se svého. Pokud dnes zachráníme jednoho člověka před hladomorem, tak naše dítě bude muset zachraňovat deset lidí před hladomorem a důvod je snad jasný.

Problém bych viděl i v tom, že velká řada uprchlíků nejsou uprchlíci ale ekonomičtí migranti, kteří si přichází do Evropy zvednout životní úroveň. Bohužel neomarxistická EU nerozlišuje, nehledě na bezpečnost daňových poplatníků. Ještě má tu drzost chtít odzbrojit slušné, zákona dbající občany.