Tak jsem si to vykračoval po hlavním bulváru v Měcholupech a i když jsem byl zahloubaný do vizí světlých kapitalistických zítřků a v duchu jsem držel palce vládě, aby se ji podařilo společně se šetřícími obyvateli naplnit státní kasu až po okraj, když můj zrak padl na ležící předmět na chodníku. Nedjříve jsem se domníval, že nějaký bezdomovec ztratil plně napěchovanou šrajtofli, kterou bych okamžitě vrátil na nejbližším oddělení VB, ale jednalo se o sešit formátu A4.
Když jsem ho zvedl a začal listovat, zjistil jsem, že jsem našel cennou relikvii, nad kterou budoucí archeologové z ústavů pro výzkum kapitalistických zločinů budou chrochtat blahem, jenalo se o deníček se životopisem nejmenovaného majitele s.r.o. a čerstvě zvoleného senátora Žaluda. Zde jsou jeho zápisky.
1.květen 1959 -právě jsem byl vysvěcen uličním tajemníkem KSČ na Jiskru a chystám se do prvomájového průvodu jako začínající cyklista. Rodiče mě koupili kolo sovětské výroby, já jsem si ho vyzdobil stuhami, kde převládá červená barva a na řidítka jsem si upevnil srp a kladivo. Bohužel jsem přes tyto symboly neviděl pořádně na cestu a pozdě jsem zjistil, že nejedu v průvodu, ale najíždím na čelo průvodu a těžce jsem zranil brusiče Karhana, který v čele průvodu nesl sovětskou vlajku velkou jak fotbalové hřiště. Za to jsem dostal čtyřku z chování v mateřské školce a od otce pár facek s průpovídkou, že kvůli takovému parchantovi se nenechá zavřít.
Vánoce 1959, otec mě neustále vyhrožuje, že rostu pro kriminál, již šestým rokem opakuji druhý ročník mateřské školky a k vánocům jsem si přál kondom a cigarety. Mezitím se zajímám o politické dění v komunismu a začínám mít pocit, že budu politikem z povolání, protože politici se mají jak prasata v žitě a mě se zrovna v životě moc pracovat nechce a matka mě říká, že když budu jednou v parlamentu, že se za mě přestane stydět, proto ji nesmím zklamat. Musím přidat v učení, abych dohnal to, co jsem zameškal, když jsem chodil kouřit za mateřskou školku a s Mařenkou jsme si ve vzrostlých kopřivách, kde nás nebylo vidět, hráli na skutečného tatínka a maminku. Naštěstí soudružka učitelka říkala, že i takovým lumpům, jako jsem já, umožňuje socialistické zřízení vystudovat i blbcům, když je dělnická třída doporučí na jednoroční dělnickou přípravku, kterou i ten největší vůl absolvuje se čtyřkami, za jeden rok udělají maturitu a potom, když vystudují vysokou školu Marxismu-Leninismu, tak se stanou politiky z povolání, což prý v kapitalismu není možné, ale jak jsem se v budoucnu přesvědčil, tak možné to je .A tak jsem se rozhodl ještě ve stodole nechat se od Anči rozhoďnožky doučovat ruský jazyk a odměnil jsem ji zaslouženým orgasmem při pohlavním styku.
Červenec 1961, konečně jsem udělal osm reparátů a zvládl jednoroční přípravku za čtyři roky, tak že jsem udělal maturitu v normálním termínu středoškolského studia a hodně mě pomohlo, když jsem soudruhovi matematikovi pohrozil, že ho udám, jak v hospodě vykřikoval, že Nejedlý je vůl a blbec a že se dopustil trestného činu rušení nočního klidu a trestného činu pomluvy. Jelikož mě dělnická třída pomohla vystudovat, tak jsem se rozhodl vystudovat vysokou školu a fotrovi jsem slíbil, že to určitě dotáhnu až do třetího patra. Vstoupil jsem proto do KSČ a řádně platil příspěvky za peníze z vrácených prázdných lahví od piva, které jsem vypil, případně našel v popelnicích.
Duben 1968, začal jsem cítit jaro, s Ančou rozhoďnožkou jsem chodil na Petřín čichat k rozkvetlým šeříkům a rovněž jsem začal vnímat čerstvý vítr v politice z Prahy a hned jsem si uvědomil, že bych mohl z toho něco vytřískat a proto jsem na nádražích vylepoval portréty Dubčeka a vápnem na zdi jsem psal hanlivé výroky na Brežněva a stranická podzemní buňka v Gottwaldově městě dokonce uvažovala, že by mě navrhli na lépe placené místo okresního tajemníka KSČ , ale soudruhům jsem říkal, počkejte až dozraji, tak potom to vezmu.
21.srpen 1968 , ráno jsem se probudil a oknem jsem viděl sovětské traktory T-34, jak rozorávají dlažební kostky v domnění, že rozorávají celiny v Kazachstánu, proto jsem vyběhl ven z domu a začal jsem po nich házet kuřincema a dokonce se mě podařilo bílou barvou zamazat směrník, ukazující odbočku do našeho JZD, což sovětské traktoristy tak zmátlo, že skončili se svými traktory v silážní jámě.
21.srpen 1969, z radosti nad tím, že naši hokejisté porazili sovětské okupanty, jsem dlažební kostkou rozbil výlohu Aeroflotu a pečlivě jsem se schovával za záda statečnějších soudruhů, kteří hulákali, že Husák je vůl.
Léto 1970, chodil jsem po městě celý zmatený a nevěděl jsem , odkud vane ten nejlepší vítr, dokonce jsem si neustále slinil prst a vystrkoval jsem ho do vzduchu, ale jak na potvoru bylo naprosté bezvětří. Pak jsem náhodou potkal profesionálního udavače Indru a ten mě řekl, odpros soudruhy a řekni, že jsi se pomýlil, ale že jsi absolvoval léčení v politickém detoxikačním centru a že už stojíš pevně na pozicích Marxismu-Leninismu a soudruhu Brežněvovi pošli blahopřejný telegram k jeho vojenskému vítězství nad oportunistickým nepřítelem a vůbec, nic si z toho nedělej, to by jsi se divil, kolik českých šmejdů to udělalo, o čemž jsme se přesvědčil po roce 1989.Tak jsem to učinil a najednou začal z východu dout tak silný vítr, že jsem ihned poznal, že jsem učinil správné rozhodnutí.
Léto 1971, předsedám jedné z prověrkových komisí a dusím spoluobčany ve vlastní šťávě a někdy dokonce dosáhnu i orgasmu, když se třeba Jenovéfa Pomalá, která mě kdysi odmítla, že mám malý mozek a ještě menšího šulínka rozbrečela a slibovala, že mě bude milovat jako SSSR na věčné časy a nikdy jinak a jestli bych měl zájem, tak by mě dala okamžitě na stole. Poté jsem přeskočil několik bezvýznamných let, kdy soudruh současný majitel s.r.o. jako většina Čechů pravidelně rok co rok pochodoval v průvodech 1.máje, křičel ať žije SSSR a poctivě do oken vyvěšoval sovětské praporky i když nebylo zrovna žádné výročí, což za komunistů bylo dosti vzácné, protože minimálně desetkrát za měsíc se oslavovalo nějaké povstání nebo revoluce, poctivě chodil k volbám, kde volil národní frontu a v sobotu a v neděli jezdil na chatu, kde nadával na komunisty, aby v týdnu opět po práci dřepěl na schůzi SČSP, KSČ, ROH a dalších a tam sliboval splnění pětiletky za dva roky.
Rok 1987, na návštěvu do Česka přijíždí soudruh Gorbačov a konečně někdo mladší, protože ti předchozí první tajemníci byli vlastně stářím mrtví už tehdy, kdy je jmenovali generálními tajemníky KSSS. Ale opět jsem zmatený jak prvnička a jak jsem byl zmatený po roce 1968. Musím se proto poradit s kamarády na vnitru a STB, jestli něco neví. Proto jsem zašel za spolužáky z vysoké politické školy a ti mě prozradili, ať se rychle stanu nějakým komunistickým ředitelem, protože komunismus je v posledním tažení a po jeho pádu se budou rozdávat fabriky za babku právě ředitelům, tak ať něco neprošvihnu.
17.listopad 1989 , nějací hippies pochodují Prahou a hulákají něco o tom, že nemají peníze na klacky v ruce, nějak se to tam začalo mydlit, v televizi se na to pěkně koukalo a proto musím rychle zjistit , na kterou stranu se mám přidat. Když jsem ovšem vyšel ven, abych prozkoumal tu správnou světovou stranu, na kterou bych se přidal, jak na potvoru mě potkala Jenovéfa Pomalá a rozkopala mě koule, že jsem zůstal do smrti impotentní a ještě za rohem křičela, " udělám z tebe impotentního mrzáka, ty chlívácké, komunistické prase ," čemuž jsem se podivil, jelikož jsem se nepovažoval za prase.
1.prosinec 1989, připnul jsem si na klopu trikoloru a chodím s davem po Praze a hulákám, tak jsme se konečně dočkali a hlavně jsem chodil po dvoře národního podniku, jehož jsem byl ředitelem a s dojetím jsem tiskl ruce dělníkům / rolníci jak naschvál byli na poli/ a pracující inteligenci a blahopřál jsem jim k vítězství nad prohnilým komunismem.
15.prosinec 1989 , dostal jsem od pracujících důvěru a zůstal jsme u koryta ředitele, ale již jako nestraník a v duchu už jsem spekuloval, jen počkejte vy šmejdi, já vám ještě ukážu, zač je toho loket.
Léto 1992 , zajel jsem se svým věrným soudruhem náměstkem za soudruhem Ježkem na fond národního majetku, kde jsme mu předali pět v českých na jeho krásný, leštěný stůl a on nám mile a hřejivě řekl, ať si ten národní podnik vezmeme, jako kdyby nám patřil už od věků a že jako ředitel a náměstek na něho máme nezpochybnitelné právo a po cestě zpátky jsme se hned u první vesnické buňky přihlásili do ČSSD, aby jsme pracujícím ukázali, že to s nimi myslíme sociálně dobře a potom jsem se stal profesionálním členem velké strany a aby to nevypadalo jako střet zájmů, můj komunistický kamarád mě zisky z našeho podniku posílal na účet do Švýcarska.
Rok 1996 , nějak se to zvrtlo a nějaký blbý Bácz, který už byl dávno mrtvý, to pohnojil našim přátelům v ODS a tak jsem začal hulákat , pryč s ODS a Zemňák to pochopil jako moji nesmírnou loajalitu k ČSSD a tak jsem se dostal na volené místo do parlamentu za ČSSD a stal jsem se spícím agentem ODS u socanů, ke kterým jsem se naoko vehementně hlásil a čekal jsem, až přijde ta pravá chvíle, že udeřím, jenomže ti blbí socani vládli až do roku 2006, až jsem z toho zestárnul a když jsem viděl volební výsledek, tu blbou remízu , tak jsem ihned věděl, že přišel můj životní okamžik a že udeřím. Tak jsem jenom zvedl telefon a zavolal soudruhu Dalíkovi a řekl smluvené heslo BERU TO , no a už jsem si byl v Čedoku dokonce vybrat roční zájezd kolem světa, až pomůžu modré vládě s hlasováním.
Pokud znáte nějakého podobného majitele s.r.o. ve svém okolí, tak vězte, že se jedná o podobnost čistě náhodnou.
