Myšlenka gigantických vodních staveb naštěstí neupadla v zapomnění. Můžeme navázat tam, kde ruští bolševíci skončili, výzvou macešské přírodě, která se pokouší zhatit naše úsilí tentokráte podvraťáckými změnami klimatu.
V padesátých letech minulého století se bojovalo za mír gigantickými vodními díly, stavbami komunizmu, jimiž vedle zdrogovaného sportu sovětská říše dokazovala převahu svého politického systému. Vznikly mohutné vodní elektrárny a za nimi rozsáhlá umělá jezera, jimž se říkalo moře: například Kujbyševské moře, Volgogradské moře. Budovaly se i kanály spojující veletoky, například Volžsko-Donský kanál, Moskva se pak stala přístavem sedmi moří: Bílého, Severního, Baltského, Středozemního, Kaspického, Kujbyševského a Volgogradského. Mělo to i své mouchy. Toky se zpomalily, utrpěla čistota vody, kaviár se stal nedostatkovým zbožím, nedomyšlenou meliorací bylo podmáčeno a znehodnoceno spousta orné půdy, kremelští vodko-stratégové jaksi zapomněli na vysoušení následně rozbahnělé půdy.
Padesát let po invazi Dunaj máme na stole projekt Labe- Odra- Dunaj, doporučovaný samotným prezidentem republiky, který je neméně ambiciózní než zmíněné stavby komunizmu. Je tu ovšem problém klimatických změn. O nich snad už nepochybuje ani Václav Klaus I. . který tvrdíval, že se tomu nesmyslu všichni jednou zasmějeme. Dnes už mu zbývá jen křivý úsměšek, ovšem fakta jsou fakta. Vody bude méně a gigantická vodní díla včetně zdymadel a plavebních komor může postihnout osud H-systému ovšem o tři řády bolestivější.
Když už za každou cenu investovat, což takhle postavit flotilu těžkotonážních obojživelných vznášedel. Mohly by na vlastní ose překonávat vodní plochy , vodní toky, dálnice, mořské úžiny i umetené pouště. Plavba z Brna do Kábulu by se mohla pořídit za pár šupů!
Upozornění pro snaživé tróly: jde o pouhý žert.
