Z úhlu pohledu devítiletých kluků to bylo napínavé dobrodružství s očekávaným brzkým šťastným koncem, tedy drtivým vítězstvím spojenců.
Mami, v rádiu hlásili, že bude Hitler něco jako režímat .
Ale hloupost, oznamovali, že režii má a řídí Vlastislav Antonín Vipler, žádný Hitler.
A co vlastně znamená režímat?
Mít režii znamená řídit rozhlasový pořad, ne tramvaj nebo autíčko na Matějské pouti.
To by byla sranda, kdyby tramvaják vyzbrojený proštipovacíma kleštěma režímal třiadvacítku místo na Bořislavku až do Vokovic.
Říká se švanda, legrace, junda nebo psina, sranda je sprosté slovo, to tě naučili kluci na dvorku, že?
Ne to říkala paní Rejholcová, když koupila v mlíkárně od paní Měchurové příděl odstředěnýho mlíka, ve kterým plaval nějakej hnus, vypadalo to jako chrchel, ale prý to byl škraloup.
Jó a ten Vimpler.. Vipler (opravila mě maminka),,, je Němčour?
Není Němec, ve třídě máš přece několik spolužáků s cizími jmény: třeba Konhéfr, Kódl, Krédl, Kraus, Ostrověčenko, Šikl, Rajman, Wohlrath. Za Rakouska byla v Praze v módě německá a exotická příjmení. Také se slušelo a patřilo mít v zásobě několik křestních jmen, jako pan Vlastislav Antonín Vipler. Jeden z kluků ve vaší třídě, ten co je hned před tebou v abecedě, je nejen Jiří, ale i Jan, Josef, Jaroslav!
Mami, Němci jsou na střeše, asi budou houkat sirény, Skutečně zahoukaly a šlo se do sklepa, upraveného na protiletecký kryt. Přes dvorek bylo vidět na studentskou kolej (dnešní Synkulárnu) toho času však okupovanou jednotkou SS. Na střeše měli lešení a pokud se blížil americký "Kampferband" (bojový svaz letadel - bombardéry chráněné stíhačkami) hlídkovali na něm esesáci v typických ocelových přilbách. Po náletu patřilo k dobrému klukovskému mravu jít sbírat staniolové pásky (pasivní obrana letadel proti radaru) a střepiny protiletadlových granátů, vystřelovaných z tak zvaných flagů, obsluhovaných německými vojandami. Jejich baterie se usadila na louce mezi kulaťákem a dnešní Evropskou třídou. Občas jsme vybíhali z krytů ještě před odhoukáním náletu. Bylo to napínavé, honila nás česká protivzdušná policie, vyzbrojená vzduchovkami, tak zvaná Luftschutzpolizei.
Vlastně jsme tenkrát ani moc netruchlili, v době náletů se už blížil konec války a věřili jsme, že po ní bude život přímo božský, jako před válkou.
Po osmašedesátém byla situace jiná. Už jsme nebyli kluci jen naštvaní raubíři a budoucnost nám nic dobrého neslibovala.
