Pronásledování české inteligence zločinci typu Biĺak a spol, vyneslo na výsluní normalizace slovenské vysokoškoláky. Ti, bohatší o snadno získané zahraniční zkušenosti, se neztratili ani po listopadu 1989.
V době tak zvané normalizace byli před Čechy upřednostňováni Slováci. Dostávali lukrativnější místa ve sféře zahraničního obchodu, měli snadnější přístup na právnické fakulty, zajištěný kariérní růst. Byť i jen formální spolupráce s estébáky byla pro ně nutnou samozřejmostí.
Touto spíše příjemnou školou života si prošel i Andrej Babiš. Po listopadu využil nabytých zkušeností v zahraničí i konexí v prostředí klausovského pseudokapitalizmu. Dopouštěl se drobných chytračin, v té době zřejmě obvyklých, až vyrostl do výšin premiéra. Vše vypadalo nadějně až skvěle, dokud někteří čeští závistivci se nezačali šťourat v jeho minulosti. Místo jasného ano, taková byla doba, začal Babiš kňourat a fňukat, čímž jen povzbudil své pronásledovatele. Na pomoc mu přispěchal Miloš Zeman. Nyní má Babiše v hrsti. Pokud se nezvedneme k účinnému odporu proti zemanovské likvidaci demokracie, budeme ztraceni. Snad ještě není pozdě, ale Benešová a lánský spiklenec Tejc na ministerstvu spravedlnosti snadné vítězství neslibují. Nuž do boje, gardo, řekl by Napoleon.
