Opět otvírám svůj vlastní almanach a chci se Vámi podělit o několik řádků, které jsem napsal v různých etapách svého života.
Je večer, do krásné ,tiché místnosti se jemné tony minou, sedím tiše a chci být se svou milou. Ona však vzdálená je, moje sny za ní plynou a posílám jí znaménko buď dále jen mou milou.
Z tvých rukou láska, zdraví a něha čiší, každému kdo potřebuje, podáš pohár, který duši tišší. Ze slov Tvých pak vlídnost dýchá, protože přátelstvím a láskou jsi nabitá. Ta krása ať vydrží Ti co nejdéle, dají světlo, krásu a lásku lidem, kteří ji potřebují a bojí se říct nesměle. Děkuji
Noc je královna i postrach lidí. Někde vtrhne někde se jen vloudí. Je však noc je mocná čarodějka, která dráždí, zlobí hýří, ale i krásnou duši se smutkem sblíží. Bez noci žít se nedá je nádherná a skvělá.
BABÍ LÉTO ZAKROUŽILO KOLEM NÁS, VÍTEJ NÁM KRÁSO, KTEROU NÁM PŘÍRODO NABÍZÍŠ. UŽÍVEJME TĚCHTO SKVOSTŮ PLNI RADOSTÍ A NÁVŠTĚVAMI DOBRÝCH HOSTŮ. TYTO V DOBRÉM POČASTUJME PŘÁTELSTVÍM JE PŘIVÍTEJME.
Chtěl bych mít křídla motýlí..přiletět k Tobě aspoň na chvíli.Vzlétnout nad Tvojí postýlku,Ty zašeptat ,ti krásný motýlku.a pak bych tiše odletěl,snad touhou ,by se chvěla naše těla,a pak bys se mnou odletěla. Snad plakala bys a nebo by ses smála, že poznala jsi krásu, lásku, ráj.
Básníci přicházejí na svět s holým pozadím, když žijí život svůj, v hlavě se jim rozladí, touha říci něco veršem, který pohladí nebo setře. Když odchází jejich život a sláva přejdou na to, že opět s holým zadkem končí sláva
VERŠE PSÁT TOBĚ, TOŤ TĚŽKÝ ÚKOL PRO MĚ. JAK ŘÍCÍ PROSTÝM SLOVEM CO SKRÝVÁ SE POD TVÝM POHLEDEM. KDE HLEDAT SLOVA, KTERÁ SLUŠÍ TVOJÍ MATEŘSKÉ DUŠI. JAK POPSAT SRDCE, KTERÉ DENNĚ ROZDÁVÁŠ LIDEM, PRO JEJICH ÚTĚCHU, SPOKOJENOST A POVZBUZENÍ. TOŤ ÚKOL VELMI TĚŽKÝ, JAK PODĚKOVAŤ ZA TO ŠTĚSTÍ, KTERÉ ROZDÁVÁŠ, JAK PODĚKOVAT, ŽE JSI MILÁ A ROZUMNÁ.
