Jak se nenechat zabít Karibičanem a najít svůj kruh kontroly?

Jak najít svůj kruh kontroly? Kterým věcem věnovat svou pozornost a které naopak neřešit? Jak to všechno souvisí s proaktivitou a reaktivitou? A jak to dopadá, když má řídit řidič na dojezdu?

Doba čtení: 5 minut

Byl duben. Tou dobou jsem v USA pobýval 4. měsícem.

Univerzitní spolek organizoval zájezd do Yosemitskýho národního parku.

Jelo se auty. Byli jsme většinou náhodně rozřazeni. Shodou okolností u mě v autě byla Češka Simona a řídit měl John z Aruby, ostrovního státu v Karibiku. Viděl jsem ho předtím jen jednou.

Já, ani Simona jsme řídit nesměli, protože jsme si nevyřídili americkej řidičák. V Kalifornii je nelegální řídit s evropským řidičákem, když máte studentský vízum. Pokud vás drapnou, standardně vás šoupnou na den do basy a pak vám to ještě osolí.

Dohodli jsme se, že nejpozději ve čtvrtek večer dá John vědět, kdy do Yosemitu budeme odjíždět.

Pátek ráno. Pořád nic.

11:00 nevydržel jsem to, volám. Na moje dotazy ohledně odjezdu povídá: „I’ve got some shit to do. I’ll be there in 2 hours.“ Ok, 2 hodiny. Byl jsem trochu naštvanej, že pojedeme později a do kempu přijedeme až večer.

Co mě však zaráželo víc, byl jeho ospalej tón hlasu a spojení ‚shit to do‘, který jsem doufal, že nemá co do činění s jeho ne úplně čilým rozpoložením.

14:30 konečně přijel. Jedeme 5 minut. Vypadá dost sjetě. Možná se mi to jen zdá, říkám si. Za dalších 5 minut povídá, že je ze včerejška dost vyřízenej. Před námi 6 hodin jízdy a řidič na dojezdu.

Jaký byly možnosti?

Nechat se přizabít klukem z Karibiku, nebo riskovat americkej kriminál? No, zvolil jsem druhou možnost. Aspoň to bylo něco, co jsem mohl trochu kontrolovat. Vzít za to zodpovědnost.

Přesunul jsem svou pozornost a své jednání z kruhu obav do kruhu vlivu.

Kruh vlivu a kruh obav

Stephen Covey ve své, dnes už kultovní, knize 7 návyků skutečně efektivních[1] lidí popisuje na těchto dvou kruzích rozdíl mezi proaktivními a reaktivními lidmi.

Proaktivní lidé se soustředí na svůj kruh kontroly (či vlivu). Věnují pozornost zejména činnostem, kterými mohou něco změnit, něco vytvořit. Dělají to, co je může posunout kupředu. Následkem čehož se jejich kruh vlivu zvětšuje.

Reaktivní lidé naopak věnují většinu své energie, pozornosti a úsilí na věci, které kontrolovat nemohou (kruh obav). Neustále přemýšlí o věcech, na které mají malý, nebo žádný vliv.

Zamyslete se, co vás trápí? Co máte v dané záležitosti pod kontrolou?

Bojíte se o své zdraví? Těžko asi ovlivníte, jestli (ne)onemocníte. Můžete ovlivnit, jak zdravě budete jíst? Jestli budete cvičit? Jestli se naučíte relaxovat? (Btw pro mě je na relaxaci super mindfulness).

Bojíte se, jak dopadne zkouška? Těžko ovlivníte náladu zkoušejícího, otázku. Můžete ovlivnit, jak se připravíte?

Štve vás politika? Těžko ovlivníte nadáváním na televizi, že máte menší zisk kvůli EET. Můžete zlepšit svůj byznys? Můžete inovovat, přinášet stále větší hodnotu?

Děláte si starosti, jestli se jí/jemu líbíte? Těžko ovlivníte vkus či náladu druhého. Můžete ovlivnit, jestli se na ni/jeho usmějete? Můžete ovlivnit to, že na sobě budete pracovat? Že se budete snažit být každým dnem lepším člověkem?

Činnost pomáhá (skoro) vždy

Těžko jsem mohl zajistit, aby Sjetej John před odjzedem neudělal, co udělal. Velmi složitě bych ho hlídal při řízení. A kdo ví, jestli by to pomohlo. Přiznám se, bál jsem se.

Když jsem si sednul za volant, bylo to mnohem pohodlnější, psychicky. Soustředil jsem se na věci, co jsem mohl kontrolovat. (Nehledě na to, že miluju řízení a po 4 měsících už mi to zatraceně chybělo.)

Vždycky je něco, co můžete kontrolovat, udělat.

A když zjistíte, že pod kontrolou nemáte absolutně vůbec nic a jste úplně v hajzlu, tak se zamyslete ještě jednou. Vždycky je nějaké minimum, co pod kontrolou máte. Zvedněte třeba levou ruku. Kdo to udělal? Skoro vždy toho je víc než jen levá ruka.

Pravda, „něco udělat“ může být někdy i kontraproduktivní. Pak zase pomůže rada geniálního fyzika Richarda Feynmana[2]: „Někdy je prostě lepší počkat.“

Take away:

Najděte svůj kruh kontroly – najděte, co v oblasti, která vás trápí, opravdu 100% můžete kontrolovat

[1] COVEY, Stephen R. 7 návyků skutečně efektivních lidí: zásady osobního rozvoje, které změní váš život. Praha: Management Press, 2006. ISBN 80-7261-156-9. [2] FEYNMAN, Richard Phillips. To snad nemyslíte vážně!: dobrodružství zvídavé povahy jak je zažil Richard P. Feynman, jehož vyprávění zaznamenal Ralph Leighton. Praha: Mladá fronta, 1989. Máj (Mladá fronta). ISBN 80-204-0023-0.