v Česku jsou uměle podhodnoceny ceny všech profesí, a to, že technici jsou sráženi dolů více je dáno tím, že si to prostě nechají líbit.

Problém je, že vláda, potažmo stát, nemá naprosto žádné páky, jak toto ovlivnit. Nezávislost školství na vládnoucí moci je garantovaná zákonem a školství samotné se řídí poptávkou. Takže tudy cesta nepovede. Jediné, co by mohlo pomoci, je spolupráce vlády, podnikatelů a škol, kdy by tyto subjekty komplexně podporovaly žádané obory. Tedy umožňovaly by je studovat zcela zdarma i lidem z velmi chudých poměrů (ono dnes 6000 Kč měsíčně za studenta pro leckoho není zrovna sranda a to jsem ještě z hodně levného kraje) třeba formou částečného výdělku na praxích, které by byly součástí studia a zajistily jim i další výhody, jako tu samotnou praxi, možnost účasti na zajímavých projektech apod. K tomu ovšem jaksi nedochází, že...

Kdyby student věděl, že zároveň s diplomem v ruce má po skončení studia i min. 200tis. dluhu ze studijní půjčky a vidinu nulové státní sociální dotace, rozhodně by přednostně volil studijní obor podle kritéria uplatnitelnosti na trhu práce, před kritériem "tohle zvládnu levou zadní i při flákačce po klubech a prodloužím si v pohodě bezstarostné mládí".

Jak jednoduché, milý Watsone, že ano?