Všimli jste si ? Před časem na to upozornil Václav Havel. Zemí táhne BLBÁ nálada. A nejen zde, i Evropou. Před nedávnem jsem byl v německém Mnichově a na rynku pod orlojem také nic moc. Překvapivě chmurné obličeje a když jsem potřeboval něco vědět (německy umím docela slušně), tak dělali, že jsem vzduch... Tváře se jim rozjasnily až nad pořádným žejdlíkem píva a náloží dlabance bramborového pyré a podivně bledou klobásou. V přízemních sálech a chodbách Hofbräuhausu jich bylo jako much na podzim v teplé světnici. Pěkně si vysedávali kolem dlouhých stolů, lavice pěkně obsazené, ba si někdy i písničku zapěli. Aspoň, že to...
Sdružování je nám vlastní, což takhle se na sebe usmát ?V.Řehák
Jak si můžete všimnout, i ti andělé vyrobené dětskou ručkou, nám povážlivě zčernali. Černá povážlivě dominuje také v garderobě. Docela často cestuji, načuření cestující obloží rádi vedlejší sedadla v busu vším možným, jen aby ztížili přisednutí někomu cizímu. Jak rafinované ! Cestovali jste někdy v poslední době vlakem a sedli jste si do kupé ? Kolik lidí pozdravilo, když tam vešlo a kolik se jich rozloučilo, když kupé při výstupu opouštěli ? Hmmm ? Obě skupiny cestujících však milují (na rozdíl od svých spolucestujících) halasné řičení do mobilních útrob telefonů. Nebo se z jejich miláčků-mobilů, zvláště u těch před nedávnem narozených, řinou všelijaké melodie , případně břinkání, cinkání, rachot, kokrhání či nahlouplými lepkavě slizkými hlásky, vyzývající ke zdvihnutí hovoru, konče.
A pokud zavítáte do Prahy a použijete Metro, nestačíte se podivovat prochmuřenosti a zarputilé otrávené vážnosti spolucestujících. Jo, je krize, slýchávám od potenciálních zákazníků, nemáme peníze na zbytečnosti. Tíží nás hypotéky, raději koupíme vnoučeti punčocháče nebo chleba. A mají třeba pravdu.
Kolik však stojí úsměv, na kolik peněz přijde společenská etiketa při spolužití s našimi bližními na veřejnosti a koneckonců, i v soukromí ? Co nás nutí štěkat do mobilu, jako bychom byli vládci Zeměkoule ? Egoismus. Proto mám rád znalce a vykladače etikety pana Špačka, věčně usměvavého a pohodového. Také rady Dobromila Ječného mi dělají dobře. A řada dalších, kteří nám ukazují směr, aby se nám žilo lépe a radostněji ... Někdy stačí opravdu jen maličkost :-)
