V sobotu jsme s přítelkyní zašli na večeři do jediné indické restaurace v našem městě, rovnou po vydatném a pálivém pokrmu jsme změnili podnik a zašli nasát atmosféru orientu do Dobré čajovny. Tahle chuťová pouť světem mě přivedla na myšlenku, jak na tom vlastně obecně jsem se zkoušením nových chutí, experimentováním při nakupování nebo prostě děláním věcí jinak než obvykle. Sám nevím, na co během psaní přijdu, ale bude to zajímavé.
Naše indická restaurace je zároveň jediný skutečně autentický „cizí“ podnik ve městě, Číňany nebo rádoby italské čí jiné restaurace nepočítám. Skutečná indická jídla, indický kuchař, indická obsluha, a když máte chuť, zázvorové pivo … nevím, zda je indické. V sobotu jsem tam byl již podruhé v životě (!). Abych vysvětlil. Jsem takový ten typ „děsného“ spotřebitele. Jít na jídlo do restaurace, ať už z nedostatku času nebo přebytku peněz, pro mě většinou znamená jediné – smažák. Generacemi prověřená klasika, která nezničí ani vaše chuťové buňky, ani vaši peněženku. Něco takového bych ale na jídelním lístku v „indické“ asi jen těžko hledal, takže jsem musel ochutnat něco doposud nepoznaného. Kuřecí maso, které se nějak indicky jmenuje a k němu vynikající pikantní omáčku, která vám vyžene při jídle kapičky potu na čelo. Ačkoli jsem z toho napoprvé nebyl nedšený, rád jsem se tam tentokrát vrátil a opravdu jsem si pochutnal na tolik, že jsem ještě v noci, díky internetu v mobilu (more life!), hledal nějakou „indickou“ na Novém městě.
Nicméně když jsem skončil i s experimentováním s ultra pálivými omáčkami, zašli jsme ještě do Čajovny, mého už dávno oblíbeného podniku. Nabídka by asi leckoho překvapila, žádné „ovocný, nebo černý?“. Otevřel jsem čajový lupen a začal vybírat – čaje z Vietnamu, Činy, Nepálu, …, čaje pro těhotné ženy, pro muže na stráži. Vyhrál údajně zelený čaj Tygří pramen. Mě ovšem většinou každý chutná i voní, jako spařené kopřivy. Pro osvěžení a relax v příjemné atmosféře ovšem vynikající.
Jak na tom jsem já s nakupováním?
Díky kartičce clubcard by to možná šlo i kvantitativně ověřit, ale já si myslím, že moje nákupy jsou dost na jedno brdo. Snídám čokobolz s mlékem a jsem nerad, když musím z nějakého důvodu měnit. V menze si obvykle dám něco s knedlíky (ty jdou jen těžko rozvařit ;-) a večer, když už si jen házím mincí, jestli usnu s knihami pod hlavou u stolu, nebo v posteli, si dám většinou jen nějaký sendvič, obvykle s krůtí šunkou Standard. Špaget už jsem přejeden na několik měsíců napřed. Takže můžu říct, že nijak zvlášť často nové chutě nepoznávám, mám rád svůj obvyklý sortiment a sáhnout po něčem jiném je pro mě spíš výjimka.
Zkoušíte rádi nové věci?
I přesto jsem ale novým věcem nakloněn. Myslím, že je jedině obohacující zkusit novou chuť, novou trasu, jiný druh oblečení, nebo jen trošku jiný druh filmu. Výhoda je, že nemůžete nic ztratit. Když se vám povede zatnout zuby a vyskočit ze svých zajetých a bezpečných kolejí, můžete poznat vaše nové oblíbené „něco“, o které byste jinak, v bezpečí stereotypu, přišli. Když ale nenajdete nic, máte už ověřený způsob/jinou věc, ke které se můžete vrátit.
A tahle myšlenka se mi čím dál více začíná líbit, takže si zítra k večeři koupím něco, co jsem ještě neměl, půjdu na film, který bych si sám nevybral, jednoduše zkusím ze svých kolejí leckde vyskočit a podívat se po nových oblíbených věcech. A co uděláte vy? Zkuste to udělat jinak.
