Vězení dětem obědy nezaplatí. K debatě o vymáhání výživného

Na rovinu: úmyslné neplacení výživného je hanebnost. Je to selhání vůči vlastním dětem. V tom se shodneme všichni. Problém ale nastává ve chvíli, kdy stát jako jediný nástroj volí vězení.

Zkuste si tu situaci představit. Dlužník skončí za mřížemi. Celý proces může trvat i několik let, během kterých nedostává rodina ani korunu, má jen starosti s řízením. Ve vězení zpravidla nevytváříte dostatečný příjem, dluh dál narůstá a po propuštění máte na trhu práce nálepku, která legální výdělek dále komplikuje. Výsledek? Dítě z celé téhle dlouhé anabáze nemá nic. Naším cílem nemá být jen trestat, ale zajistit, aby peníze dorazily tam, kam mají – na kroužky, obědy a tramvajenky.

Realita v číslech

• V roce 2024 bylo zahájeno 4 400 exekučních řízení týkajících se výživného.
• Stát dnes dokáže vymoci pouze přibližně 6 % dlužného výživného.
• Trestní právo je sice silný, ale velmi drahý a málo efektivní nástroj, který přichází až ve chvíli, kdy už je problém eskalovaný.

Cesta ven: „Compliance pressure“ místo mříží

V zahraničí, například v Estonsku nebo Británii, sází na tzv. behavioral enforcement. Stát nečeká rok, až dluh naroste do výšin, kdy je vymáhán exekučně a soudně, ale reaguje okamžitě a automaticky. Musíme vytvořit eskalační mechanismus a prostředí, kde se neplatit nevyplatí.

Co konkrétně musíme změnit?

1. Pravidlo „nejdřív dítě, potom dlužník“: Pokud má dlužník dostat od státu peníze – ať už jde o daňový přeplatek, vratka DPH nebo dotaci – musí tyto prostředky nejdříve putovat na úhradu dluhu na výživném. Je absurdní, aby stát vyplácel peníze někomu, kdo dluží vlastnímu dítěti.
2. Systém, který reaguje okamžitě: Dneska tíži vymáhání výživného necháváme dlouho na matce samoživitelce (typicky) a stát zasáhne až v poslední fázi. Na místě je správní systém, který dlužníka vyzve a upozorní. SMS, obsílky, složenky, automatické telefony a další nástroje, které jsou relativně levné, ale zvyšují výběr.
3. Rozšíření nepřímých sankcí: Vedle zabavení řidičského průkazu, které u nás funguje od roku 2013, musíme jít dál. Pozastavení loveckého lístku, zbrojního průkazu nebo rybářského lístku jsou nástroje, které dlužníka zasáhnou v jeho každodenním životě a motivují ho k placení mnohem efektivněji než hrozba soudem za dva roky.
4. Moderní náhradní výživné: Současný systém náhradního výživného zamrzl v čase. Potřebujeme valorizaci částky podle inflace a její škálování podle věku dítěte. Náklady na předškoláka a středoškoláka jsou prostě jiné. Stejně tak je načase zrušit nesmyslný limit 72 měsíčních výplat – dítě přece potřebuje jíst po celou dobu dospívání.
   
   Stát musí být aktivní partner, ne pomalý úředník
   
   Dnes leží obrovská tíha zodpovědnosti na rodiči samoživiteli. Ten musí dokazovat, žádat a obíhat úřady. To musíme otočit. Stát má data k dispozici a měl by jednat automaticky. Jakmile stát vyplatí náhradní výživné, pohledávka má ze zákona přejít na stát, který ji bude tvrdě a efektivně vymáhat.
   
   Efektivní systémy nejsou ty, které nejvíce trestají, ale ty, které nejlépe vymáhají.
   
   Nejde o to, že by jít cestou trestního práva bylo špatně. Je to částečně i filosofická otázka. Jde o to, že je to nedostatečné řešení na efekt. Do skutečného řešení a náročné práce se vláda nepouští.
   
   Nejde o to být přísný nebo mírný. Jde o to být funkční. Na konci dne totiž nejde o to, kolik lidí sedí v celách, ale o to, jestli má každé dítě v této zemi zaplacený oběd ve škole a kroužek, který ho baví.
   
   Autor je místopředseda KDU-ČSL a člen Ústavně-právního výboru PSP ČR