Jednu horkou květnovou středu jsem úspěšně odstátnicoval, zašel na slavnostní oběd a prožil krásný absolventský večírek. Ve čtvrtek jsem ale už seděl hezky v kanclu a makal. Květen, červen, červenec skoro nepřetržitě. Venku bylo přes 30°C, já měl náběh na angínu z klimatizace, kolegové se střídali na dovolené a já pořád nic. Když už toho bylo příliš, rozhodl jsem se to změnit, na nikoho se neohlížet a stát se TRALONem. A koupil jsem si jednodenní zájezd do Milána.
tuhle fotku jsem si fotil sám | Sforza
S přítelkyní jsme sice chtěli jet někam na dovču, nic naplánováno jsme ale zatím neměli a ona má navíc přes prázdniny hodně povinností. Kámoši cestují hodně (Ukrajina, Austálie, Bosna …) nikdo mě ale s sebou nechtěl :-). Tedy jsem se po třech horkých měsících strávených za stolem rozhodl, že se prostě někam podívám, levně, krátce, sám. Takže jsem si na Slevomatu koupil jeden voucher na jednodenní zájezd do Milána. A stal se ze mě TRALON (Travel Alone).
Koupě voucheru jsem litoval, jakmile jsem nastoupil do dvoupatrového autobusu. Co tu jako budu 11 hodin sám dělat? V autobusu byly jen zamilované páry … a já. Snažil jsem se co nejdřív usnout, pomohlo pivko z benzínky. Postupem času jsem si ale uvědomil, proč jsem si voucher koupil a začal jsem si to užívat. Ten klid. Hned na začátku jsem se dal dohromady se čtyřmi dalšími lidmi, měli jsme společné zájmy, takže nám vyhovovalo chodit spolu, nezávazně, bavit se vážně i nevážně, držet si foťáky, hlídat si tašky, chodit spolu na záchod atp. Nebyl jsem úplně jako asociální kůl v plotě.
Milano je nádherný. Je to asi jediné místo, kde mohou zároveň vyrábět auta, tvořit módu, starat se perfektně o památky a vystavovat Michelangela. Díky speciální akci jsme měli vstupy do muzeí a galerií zdarma. Takže jsem prošel asi tři různá muzea a galerii moderního umění, kde zrovna měli Andyho Warhola. Perfektně tam pečují o historické budovy, moc hezky kombinují staré kamenné části se skleněnými konstrukcemi.
TRALONing vřele doporučuji každému, kdo touží po cestování, poznávání nových míst a bytostně nesnáší sezení v kanclu, ale na velký dobrodrůžo nemá čas, peníze, odvahu, doprovod či něco jinýho. Takový jednodenní výlet a dvě noci v autobuse vám dají dost času na přemýšlení, odpočívání i poznávání. Vrátíte se a máte opravdu dobrou historku na obvyklou pondělní otázku „co víkend?“.
:-)
