Prý lidé chtějí komunismus

Komunisté tvrdí, že lid je soběstačný, uvědomělí, chápající potřeby své a druhých. Myslící na dobro celé společnosti, ne na sebe.

A proč si Komunisté nezkusili, jak jsou lidi uvědomělí, když tu byli? Vždyť mohli sami zavést odměňování podle potřeb. Proč jsme všichni byli placení stejně, v rámci odvětví, zaměstnání, platové třídy, stejného pracovního místa. Proč sami neodměňovali podle počtu dětí, osob v domácnosti, bydliště, velikosti bytu/domu, vzdálenosti od zaměstnání, zdravotní postižnosti vlastní, v rodině Že by o uvědomělosti jen mluvili, ale sami nevěřili?

Proč, když se zrušili pracovní soboty, si lidi neřekli: jsou prázdné obchody, pojďme dělat o víkendu, ať vyrobíme dostatek. Proč si lidi neřekli: není dost uhlí, pojďme do dolů. Nebo v době sklizně, proč po práci jsme nešli všichni na pole, sklízet úrodu? Zato každý nadával na nedostatek.

Nejdříve by to měli lidi naučit. Chodit mezi ně a svou „víru“ v ideologii rovnosti, jim vysvětlovat. Jako to dělali první křesťané. Měli by nejdříve lidi přesvědčovat, že budou šťastní, jen pokud se zřeknou přepychu, majetku, dostatku.  Že štěstí, právo, spravedlnost, je jen v rovnosti a společnosti. Že by nadřízení, vedení, vlády, měli skončit, protože jsou zbyteční, pak budou všichni šťastní. Že by měli zapomenout na své zájmy a myslet jen na společné zájmy.

A až se DOBROVOLNĚ, ten poslední milionář, zbaví majetku. Ten poslední továrník, statkář, živnostník, zbaví svého podniku, své živnosti. Poslední mistr, vedoucí, ředitel, radní, poslanec a ministr a hlava státu, položí funkce, tak potom může nastat komunismus. Dříve ne.

Soudruzi by měli zapomenout na revoluci, na politiku a jít mezi lid a hlásat pravdu a šířit svou ideologii. A až by měli za sebou ty masy, tak by ani nebyla potřeba revoluce, protože by jsme do komunismu přešli samovolně.