Pohádka

Pravda a Lež. Povídám, povídám pohádku, ukládám tě ke spánku. Lehni si na polštář, abych začal už.   

Bude to příběh o dvou sestrách. Pravdě a Lži. Lež byla krásná a vypadala mladší. Pravda byla utahaná, a ač to byla dvojčata, vypadala o dost starší. Každá byla jiná, jako by to nebyly sestry, stále byly spolu a lidé měli obě rádi. Jednou se pohádaly o to, koho mají lidi raději. Pravdu či lež?

Lež říká: já dávám lidem bezstarostnost a jednoduché odpovědi na všechno.

Pravda na to: ale já dávám skutečné odpovědi a rozuzlení.

Lež na to říká: ale mnozí nechtějí slyšet pravdu a schovají se ve lži.

Ale o to víc je pak pravda bolí, hájí se Pravda.

A kdo ti o pravdu stoji, křičí Lež.

Tak to vyzkoušíme, říká Pravda. Půjdeme do světa a uvidíme.

A tak šly. Lež si sebou nic nevzala. Jen se svůdně oblekla a osedlala svou nejmilejší kobylku - Závist. Zato Pravda si vzala velikou krosnu a do ní nandala všechny argumenty pravdy. Koníčka se jí zželelo a tak šla pěšky s těžkou krosnou na zádech. Vyrazily spolu, ale jen Pravda udělala pár kroků Lež ji na kobylce zmizela, jen se za ní zaprášilo. Lež byla ve výhodě. Všude byla o hodně dříve než Pravda. Na muže stačilo se pousmát a ukázat své vnady. Na ženy platilo pár hezkých slovíček a lichotek na vrch. Voněla a krásná byla, všude ji pohostili.

Kam lež přišla, tam se dala do díla: já jsem tu, abych vám řekla pravdu o všem. Musíte mi věřit, copak vypadám, že lžu? Nemohu se ale zdržet, honí mne žena, co vydává se za pravdu.

Jen co Lež zasela semínka lži, podlosti a závisti, nasedla na kobylku Závist a hajdy dál. Zas jinam mezi lidi ale hlavně co nejdál od Pravdy. No, a když pravda dorazila, schvácená, sedřená a zpocená z těžké cesty, tak se jí každý snažil vyhnout.

Co to je, tak je špinavá a páchne potem, reagovali lidé.

Já jsem Pravda, nebyla tu už Lež?

A co nám chceš, ptají se lidé.

Jdu vám říci pravdu o všem. Mám tu argumenty o tom, jak to všechno je, říká pravda.

Ale my už pravdu známe, je krásná a nepáchne jako ty. Teď tu byla na koni. Jdi pryč, nechceme tě, odhání pravdu lid.

Pravda schvácená musí tedy odejít. A tak to jde dál a dál, od města k městu, od vesnice k vesnici. Lež je stále o kus dál, než pravda dobelhá se. Jednou schvácená a nešťastná, zklamaná z lidí, usedla u potůčku v lese, aby se opláchla, osvěžila a odpočala z dlouhé cesty. Náhle ji někdo osloví.

Ahoj Pravdo, co je ti?

Pravda se otočila a spatřila svou sestru Lež. Pak se rozbrečí.

Sestřičko moje, měla si pravdu, lidi mě nechtějí. Chtějí jen tebe. Tobě odpouštím, protože znám pravdu. A obejme Lež - svou sestru.

Ale ne sestřičko, lidi chtějí tebe. Oni chtějí pravdu a věří, že lež je pravda. Pravda je ale pro ně složitá. Lež je jednoduchá. Lež nepoužívá argumenty, protože žádné nemá. Ale tím víc musí být přesvědčivá, aby ji lidé uvěřili a nechtěli argumenty. Lež je taky krásná a tolik nenamáhá a nebolí. Vypadá stále skvěle, protože není stahaná pod tíhou argumentu. Lež ani nezná argumenty, proto jsou její odpovědi jednoduché a rychlé.

A pravda? Ta na vše používá spoustu argumentů. Na každou maličkost jich má stohy. Pro ní odpovědi typu: a proč to tak je = PROTO! je nedostatečná. Pravda vše musí mít podloženo důkazy. No a dokázat něco, trvá trochu déle. A na to lidi nechtějí čekat. Pravda je složitá a někdy bolestivá. Na pravdu lidi nemají čas a sílu a tak utíkají ke lži. Ale i tak doufají, že to je pravda. Sestřičko, tebe lidi chtějí, ne mne. Já jim jen podávám jednodušší a méně bolestivé vysvětlení.

A víš, proč mne nikdy neporazíš? Protože já jedu na kobylce Závisti, jsem krásná, odpočatá a čistá. A ty? Ploužíš se pěšky. Potíš se pod tíhou argumentů a nemůžeš o sebe tolik pečovat. A hlavně já jsem u lidí vždycky dříve než ty. A než ty přijdeš, tak už je ve lži tolik lidí namočeno, že i kdybys je přesvědčila, tak se vždycky někdo objeví, kdo bude pochybovat o pravdě. Podle hesla: není šprotu, aby na něm nebylo pravdy trochu.

A co mám tedy dělat, ptá se Pravda. Mám to celé vzdát? Mám odejít pryč? Poraď.

Ne, odpoví lež. Ty musíš tady být. Budeš to mít těžké, ale nesmíš vzdávat boj. Lidé jednou procitnou.

Dobře, budu se dál snažit. Možná tě jednou dostihnu a pak…  Kde jsi, sestřičko? Ale po Lži jako by se zaprášilo.

Tak si leť, možná, že tě dostihnu a pak uvidíš, říká Pravda. Už jsem odpočatá a tak půjdu.

A tak pravda a lež dál putují světem. Od města k městu, od vesnice k vesnici. A dál lež zaseje semínka lží, pochybností, závisti a pravda musí použít stohy argumentů, aby to vyvrátila. A někdy úplně zbytečně. Lidé, pomůžeme Pravdě nebo Lži?