Pohádka, Láska

Jde cestou necestou, polem a lesem. Je smutná a nohama sotva plete. Únavou usedá na břehu potoka. Neví si rady se svým životem. Neví kudy a kam půjde. Láskou je zklamaná a i lidmi. Únavou usíná a sen se ji zdá. Jak že to vše začíná?

Jako dítě ji každý měl rád. Každé dítě si s ní chtělo hrát. Jak šel čas a ona začala dospívat, mládenci se o ni začali zajímat. Ona si začala vybírat. Nejhezčího, Kubu, si vybrala. Sliboval ji lásku až za hrob. Sliboval ji krásný život. Jen se mu ale oddala celá, zapomněl na slova přenádherná. Běhala za ním, plakala:

Kubíčku milí, co mi to děláš. Slibovals lásku a dnes se mi vyhýbáš.

Nepomohl pláč, nepomohla slova. Kubík si jen užíval.

Tak dívka říká: Tak když ty takhle, tak já taky tak. Užívat si budu, víc než ten zrádný chlap.

Jak řekla tak udělala. Střídala chlapa za chlapem. Lámala srdce všem. Jednou si ale řekla: dost! Musím myslet na budoucnost, najdu si muže k sobě.

Ale to už se jí každý bál. Láska za sex se přeci vyměnit nedá.

Fajn, řekla si. Najdu si lásku v kariéře a penězích.

Budovala kariéru, schraňovala majetek. Zase měla plno nápadníků, ale v srdci prázdno, zmatek. Přemýšlí a říká:

Co se to děje. Mám všechno, co si mohu přát. Tak proč mám v sobě prázdno, proč nemohu spát?

Zavolala hospodyni, aby se ji zeptala. Co že se s ní vlastně děje, nemá zavolat doktora?

Milá paní, to je samota.

Jaká samota, vždyť jsem stále mezi lidmi? Říká paní.

Stále? A co večery, svátky, víkendy, kdy jsou ostatní doma, u rodin.

Máš pravdu, co se s tím dá dělat? Ptá se paní.

Najděte si muže a mějte děti, jinak to nejde. Odpovídá hospodyně.

A kde mám hledat, mužů se kolem točí dost, ale který je ten praví? A kde mám hledat, když jsem stále v práci? Ohradí se paní.

Musíte hledat srdcem. Musíte hledat lásku k jedinému člověku. S kterým vám bude hezky, bezpečně. Na kterého se budete moci spolehnout, opřít se o něj. S kterým se nebudete nudit i když budete mlčet.

Paní přeruší hospodyni:  Ale taková láska není. Nevěřím mužům, jen dosáhnou toho, co chtějí, už vás neznají. Znám jen lásku k zvířatům, práci, penězům. Ti vás nezklamou.

Ale paní, to není láska, to je útěk od lásky.

A co to tedy je, ta láska podle tebe, povídej.

A hospodyňka začala vypravovat. Láska je to, že myslíme na druhého. Že chceme být pořád s ním. Každou volnou chvilku věnujeme druhému. Stýská se nám po něm, pokud není s námi. Krásné chvíle chceme prožívat s ním. Myslíme na něj ve chvílích hezkých i špatných. Při krásné hudbě, u krásného pohledu do krajiny, chceme, aby byl s námi v objetí. Odpouštíme mu to, co bychom neodpustili jinému. Věříme mu a důvěřujeme, že nás podrží a nezklame, jako my nezklameme jeho. Že se o něj můžeme opřít. Vážíme si ho, ctíme a tolerujeme. Láska je o tom, že jen s tím jedním chceme vychovávat děti, chodit na výlety. Usínat i vstávat. A jít ruku v ruce celým životem. Tak to je láska milá paní. Jak hospodyně domluvila, tak se žena rozplakala:

Takovou lásku neznám. Jak jí najít, existuje vůbec

Ano, existuje. Jen se musíte umět dívat. Dívat se ne jen očima, ale i srdcem. Svět není jen o práci, penězích, sexu, mejdanech. Ale je i o jaru, sluníčku, vůni květů, o vánocích, o lásce

Dobře, budu jí hledat. Asi to nebude lehké, ale pokusím se

Od té doby se jí život změnil. Ještě že má tak moudrou rádkyni. Ale kde hledat. Každý myslí jen na to, jak si užít. Nebo zjistí, že má peníze a jdou po nich. Kde hledat lásku. Kde hledat to, co snad není. Co když to je jen sen té hospodyňky. Jak tak přemýšlí, skončí u řeky. Na břehu si sedne a přemýšlí. Co mám si počít. Ze snění ji někdo vyruší.

Nespadněte do řeky, mladá paní.

Probere se, rozhlédne se a spatří muže, a říká:

Nebojte se, já jen tak přemýšlím.

Muž říká: tak tady je to nejlepší místo. Je tu klid, krásný rozhled a támhle za řekou, se chodí pást srnky.

Povídali si dlouho. Už se setmělo a tak se rozloučili a domluvili se na další den. Paní nemohla spát. Celý další den se jí táhl. Vzpomínala na setkání a nemohla se dalšího dočkat. Zvláštní pocit měla, bylo jí smutno. Ať dělala, co dělala, myšlenkami byla jinde. Přemýšlela co se to děje, náhle je jí hezky u srdce. Zavolala hospodyňku. Vše ji řekla a hned se ptala, co to může být.

To je láska. Nechte všeho být a leťte za štěstím, odpoví jí hospodyně

A co když ne? Třeba je to mámení, jen únavou jsem usnula a zdál se mi sen. A ten mě teď trápí, říká paní.

Ne, je to láska, a už běžte za svým srdcem.

Paní se oblekla a pádila k řece. Čekala tam, ale nedočkala se. Rozplakala se a běžela domů. Celý den byla nešťastná. Mezi vzliky křičela:

Tak tohle je ta láska? Nejdřív tě poblázní, dostane do euforie, vynese do oblak. Pak ti vyrve srdce z hrudi, a s chodí tě z oblak na tvrdou zem. Láska bolí, je zlá.

Hospodyňka paní hladí a konejší: Láska není zlá. Snad občas bolí, občas potrápí, ale v celku je dobrotivá. Věřte, že láska je to nejlepší, co člověk má

Proč to říkáš, mě s toho srdce puká. Ty víš co je láska?

Ano vím, já jsem láska. Přišla jsem za tebou, abych ti pomohla.

A zatím jsi mě uškodila, na to paní odpovídá

Neboj, než se den se dnem sejde, bude vše jinak. Tak jak má být.

A jak řekla, tak se stalo. Ještě ten večer muž jejího srdce zavolal a omluvil se, že nemohl přijít na schůzku, do roka se vzali a po dalším roce dítě přišlo na svět. A jako sudička se objevila Láska, která všem čisté a dobrotivé srdce popřála.