Pejsek nezklame

Nezdá se vám svět divný? Pomalu si zvykáme na násilí, hrubost, nevěru a rozvody. Sňatky a někde i adopce gayů (to je to nejmenší. Pro rýpali: jsem hetero, ne gay). Zvykáme si na denní zlo mezi lidmi.

To co před třiceti lety bylo tabu, to se dnes bere jako normální. V práci jsou dva, kteří se skoro vytahují, že dají facku přítelkyním. V běžné řeči o druhém pohlaví, se užívají slova, skoro žalovatelná.

Muži (nevím jek ženy, jsem v mužském kolektivu) mluví o ženách tak, že by to museli být, nenasytné nymfomanky, nevěrné a hloupé. Ano, dříve se to taky říkalo, ale ve vtipech, dnes v běžné řeči. A jak jsem to sem tam zaslechl, ženy si o chlapech říkají skoro to samé.

Lidé co mají děti, o nich mluví jako o parchantech a smradech. Dříve se takto označovaly zlobivé děti. Pokud jsou zlobivé, kdopak je tak vychoval?

Nemáme úctu k životu a co hůř, ke smrti. Místo pomoci, dokážeme mrtvé okrást a když na ně narazíme, ještě si je pro zábavu fotit. Poslední případ, z MB, kde na autobusáku v autobuse zemřel řidič.

 A tady vidím důvod toho, proč čím dál více, roste počet lidí, kteří se vracejí k přírodě. Lidí, kteří si raději, než muže/ženu a dítě, pořídí psa, kočku, papouška, rybičky…

Vlastní příklad: Žena nesnášela jakékoliv zvíře v bytě. Jen co se mladší dcera ukázala, jako ten příslovečný „parchant“, tak když jsme si pořídili pejska, žena si ho zamilovala.

Starší dcera, když jí zkrachoval vztah a pár dalších pokusů, tak si právě pořídila toho pejska a milují ho obě. Už by ho za nic nedali. No a mladší dcera je zapomenuta.

Oni totiž ty zvířata, když jim dáte lásku, tak vám jí vrátí. To u lidí, vám kolikrát i ty, co jste milovali, vrazí „kudlu“ do zad. Zklamaných lidí přibývá. Kam to vede. Svět je divný.