O šťastném socialismu

Mýty o šťastném a mírovém socialismu! Ale vždyť všechno nebylo tak špatný. Byla práce, byli byty. Bylo sice pár "chyb", ale bylo více toho dobrého. Lidi se nemuseli bát o budoucnost… Tak hezky popořádku.

Tak práce nebyla! Pokud vezmu, že slovo práce znamená dělat. Tak práce nebyla, ale bylo zaměstnání. A věřím, že ti, přebyteční by kopírovali průměrnou nezaměstnanost. A potom, práce (zaměstnání) bylo jen pro ty, kteří drželi hubu a krok. Neremcali, ničeho si nevšímali a účastnili se veřejných akcí. Jen pro ty, co se uzavřeli do sebe a žili jen zaměstnáním, rodinou a svými (státem a stranou povolenými) zájmy. Ti ostatní práci (zaměstnání) nesehnali nebo jen tam, kde je nikdo neviděl, kam nikdo nechtěl a hlavně: kde je ponížili, dostali na kolena a měli pod dohledem.

Byty nebyli! Tisíce lidí čekalo na byty státní (dnes obecní) i celý život. Šanci měli ti, co si ušetřili nebo půjčili peníze na vklad do družstva a ještě museli na stavbě pracovat. Vlastně tu komunisti měli tisíce otroků pracující zadarmo. No a pak byly podnikové byty, ale když někdo nevěděl, že je podnik nabízí a že žádost o byt musí dát do pracovní smlouvy, tak se mu pak akorát vysmáli (můj případ). Dále ti, co měli štěstí a dědili. No a nakonec ti, co měli rudou knížku, moc a peníze na úplatky.

Pár chyb? 240 popravených, 4000 zavražděných, 250 000 zavřených, kolem milionu vystěhovaných, zbavených práce, rodiny, domova, aby měli národ na kolenou. Tak toto nazývají pár chybami? A nazývali by to stejně, kdyby to samé se dělo dnes?

Ty ostatní byli zastrašeni a proto, že slyšeli jen jeden názor, jednu pravdu, tu oficiální, tak měli pokroucené myšlení (vymyté mozky). A teď si představte, že by se národ neohnul. Že by se nevzdal a hrdě se postavil bezpráví. Kolik by jich muselo zahynout a přijít o domov, rodinu, práci? 

Pol Pot a jeho Rudí Khmerové – Kambodžští komunisté, zlikvidovali skoro třetinu národa. Kolik by ještě museli zlikvidovat lidí českoslovenští komunisté, kdyby rychle nezlomili hrdost národa? Milion, dva, tři…? Ale asi to mají Češi v genech, nechat se raději zotročit, než vykrvácet.

Nemuseli se bát o budoucnost. BLBOST! Tak proč ti, co se jen náznakem opřeli o stranu, vládu, socialismus, spřátelené státy (socialistické) a hlavně (to byl možná ten největší zločin) sovětský svaz, skončili ve vězení, bez práce, bez vzdělání, bez domova, bez kariérního postupu. Muselo se na ně zapomenout (spisovatelé, herci, zpěváci…), Byli doživotně sledováni STB, a jejich prohřešek přešel na jejich potomky. Tak ano, nemuseli jsme se bát o budoucnost, ale za cenu ohnuté páteře, držení huby, pokrouceného svědomí. Tak za tuto cenu se fakt dalo žít. Ale byl to život? Tak snad jsem popřel i poslední ze 4 hlavních mýtů a omluv komunistického režimu.