Můj průzkum

Můj vlastní mini výzkum: V práci jsem si udělal takovou malou anketu. Ptal jsem se kolegů, co by dělali kdyby: 1)nebyli peníze 2)kdyby práce byla jen zábavou 3)kdyby nad sebou nikoho neměli a sami rozhodovali, jak a kdy půjdou dělat 4)kdy sami rozhodli, jestli už mají vyděláno 5)jestli by uznali, že jiný pracuje více nebo lépe a má více zásluh a tím více potřeb a nárok na vyšší odměnu.

1) Na první otázku všichni odpověděli, že by se napakovali věcmi. Že by si každý den chodili pro nové věci. Doslova mi jeden řekl: to bych rozflákal auto a druhý den si šel pro další. Shodli se, že by si nevážili věcí. Proč taky, kdyby druhý den měli nové. Ale to platí i dnes: lidé si málo váží věci, které dostali a u kterých neznají cenu.

2)Na druhou otázku: by nechodili do práce vůbec, přeci práce nemůže nikoho bavit.

3) Na třetí otázku všichni odpověděli, že by do práce buď vůbec nechodili anebo jen 2x, 3x týdně, na 2–4 hodinky a jen když bude dobrý počasí. Tedy když nebude zima a vedro, když nebude déšť, když budou fit. V žádném případě by ale nedělali noční, víkendy, svátky. Nestávali by ve 4 ráno a nedělali by do pozdních hodin – při odpolední.

Chodili by do práce mezi 9–10 hod a končili mezi 14–15 hod. A hlavní důvod proč by chodili do práce, by nebyla práce anebo potřeba něco dělat, ale aby byli mezi lidmi. A hlavně by dělali jen práci, která je baví.

4)Na čtvrtou otázku odpovídali někteří, že každý den by měli vyděláno na cokoliv. Střízlivější dávali týden až měsíc. Ale doslova – za měsíc by si šli pro auto, byt, zařízení bytu, jeli na dovolenou k moři…. Dále dodatečně odpovídali, kdyby už nemuseli dělat celý život (dnes – odchod do důchodu) a to bylo ještě zajímavější, by dělali od jednoho roku do pěti let dělání. Střízlivější do deseti let. (tak že, odchod do důchodu i ve 26až 28 letech)

5) Na pátou otázku to bylo nejzajímavější a asi nejpravdivější a i kdyby lidi nakonec pochopili, že někdo ty věci musí vyrobit, tak toto by nikdy nepřipustili. Ani jeden by nikdy nepřiznal, že druhý má větší zásluhy a tím pádem větší nárok na potřeby. Všichni jsou stejně pracovití, šikovní, potřební. Odstrašující by bylo, kdyby byl někdo třeba jen jednou nemocný (natož invalida). To by ho nechali snad umřít (moje interpretace jejich slov). Ale dozvěděl jsem se ještě jednu věc, na kterou jsem nemyslel. GENERACE! Mladí a staří by se nikdy neshodli kdo má větší potřeby. Mladší říkali, že staří už toho moc nepotřebují, staří zase že si toho zaslouží více, proto že déle pracovali.

Shrnutí:
Shrnuto podtrženo: lidi by chodili do práce tak 3x týdně na 2–4 hodiny a to po probuzení a mezi 9 až 15 hodinou. Jen kdyby bylo dobré počasí a to pravděpodobně jen na jaře a na podzim. V létě jen kdyby nebyla vedra a v zimě jen kdyby nebyli mrazy a sníh.

Dále by nechodili do práce, aby dělali ale, aby byli mezi lidmi (tak že na pokec, ne na práci). A hlavně by dělali jen práci, která je baví. Měl by vyděláno na celý život za pár dní až týdnů či měsíců, pracovitější za pár let. Bylo by ohromné plýtvání, protože by si lidi mohli novou věc lehko pořídit.

Byli by neustálé hádky, kdo si čeho může vzít více a možná by to vedlo i k pranicím. Vyrábělo by se méně a tím by bylo méně věcí na trhu. Nastal by nedostatek a tím by se spory o tom, kdo má větší zásluhy a potřeby a větší práva si něco vzít, zvětšili.

Ať si každý na mé otázky odpoví sám a ať si to, co by se dělo, taky shrne sám. Asi by došel k tomu samému. Jen na závěr: pozorně poslouchejme, co nám komunisté nabízí, a ptejme se, jak toho chtějí docílit. A ptejme se, jak by to řešili, kdyby se to zvrtlo tak, jak jsem napsal.!