Manželská krize

Prožili jsme manželskou krizi. Mohu říci, že jsme to zvládli díky mě, respektive díky okolnostem, které hráli v můj prospěch. Popíši dále. Byla chvíle, kdy jsem zjistil, že jsem v rodině ten poslední a přede mnou je dalších 6 miliard lidí. To že pro ženu jsou na prvním místě děti, pak ona a pak já, jsem věděl od začátku. Ale že na mém místě budou pak kluci dcer a ostatní lidi a já budu až za nimi, to jsem fakt nepředpokládal.

Krize pak vrcholila, když už mi jasně dávala najevo, že jí už nezajímám, protože ona má děti a jejich kluky. Že jsem vlastně zbytečný. No, a když učila dcery, aby mě nenáviděly, tak jsem měl dost. Jak to bylo: prostě když jsem měl jiný názor než ona a holky a dokonce, než jejich kluci, tak jsem byl zlí, závistiví, neměl jsem je rád, nepřejícný. Prostě překážka pro jejich ráj na zemi. Ona má totiž žena takové myšlení: přítel je ten, kdo mi všechno odkývne a pro toho udělám vše. No a kdo má jiný názor, ten je nepřítel a pryč s ním.

Tak že, takto její přítel může být nespolehliví, zákeřný podrazák, který si jí omotal kolem prstu tím, že jí vše odkývá. A nepřítel spolehlivý čestný člověk (píši to jako příklad, ne že jsem tak namyšlený a takto se charakterizuji) a to jen proto, že s ní nesouhlasil nebo nedej bože, měl jiný názor. Tak že i když jsme stále spolu, zůstal ve mně pocit hořkosti. A hlavně vědomí, že se to může opakovat.

Láska a manželství je mimo jiné o důvěře. No a ta je v troskách. Stále nemohu pochopit, že by mě normálně zahodila při první příležitosti. Také už nejsem přesvědčen o její lásce, protože byt a zařízení je moje, takže rozvodem by se stala bezdomovcem a to je přeci dobrý důvod zůstat se mnou. No asi mě čeká dlouhá cesta. Asi mě někdo řekne: krize je pryč, zapomeň. Asi bych měl. Taky se o to snažím, jenže ono se mi to vždy připomene. Prostě zjištění, že člověk pro toho druhého znamená jen bydlení a peníze, je hrozný.

Momentálně se bojím vedle ní zestárnout. Vím, že ona je středem vesmíru a kdo jí ten vesmír naruší, ten je ztracen. Dříve jsem si myslel, že střed vesmíru jsou pro ní děti. Teď vím, že ne! Ano, stále by za ně dýchala, ale jen pokud oni budou dýchat, jak chce ona. (na to jednou doplatí, protože každý jsme osobnost a holkám už její „láska“ začíná vadit).