Komunisté lidem nerozumí

Šťoural by k mým článkům o komunismu, mohl namítnout: ale vždyť by to každý pochopil. Lidi nejsou hloupí a vědí, že musí spolupracovat. Že musí společně vytvářet, jeden druhému pomáhat… člověk je uvědomělí a ví, že by musel.

Teď možná ne, ale kdyby vše patřilo všem, tak by lidi dělali na svém, a to by pak dělali rádi. Jo, to je pravda. Na svém pracujeme fakt rádi, dobrovolně, celé dny. Ale musí to být opravdu naše, ne jiného a už vůbec ne kolektivu (to tu už bylo a vše zchátralo, zastaralo).

To ale znamená, že by musel být co člověk, to soukromník. (tedy zajímavé pomyšlení – 6,5 miliardy soukromníků na zemi). Nedomluví se deset lidí, a oni myslí, že hned miliardy?

Každý psycholog ví, že se dohodnou 2-3 lidi. 4-6 lidí už skřípe, 7-10 lidí už velmi těžko, protože tam už jsou minimálně dvě silné osobnosti, které bojují o vedení a rozdělují partu na dvě. Pokud tedy vezmeme v úvahu, že jsou 4 základní povahy lidí: sangvinik, flegmatik, cholerik, melancholik.

To znamená, že v deseti členném kolektivu jsou 2-3 vůdci/odpůrci (sangvinici), 2-3 nespokojenci, kteří se nedají tak lehce zmanipulovat, proto to jsou případní vůdci/odpůrci (cholerici), zbytek se podřídí 4-6(flegmatici a melancholici). Proto je zcela nemožné, aby se více jak 5, v některých „vzácných“případech až 10 lidí shodlo, domluvilo a rozumělo si. Tedy bez někoho, kdo jim velí a má nad nimi nějaké pravomoci.

Další otázkou je ta rovnost (v podání komunistů, hlavně majetková). Jak si to představují. Že všichni budou bohatí nebo chudí? Kolik bude muset každý mít, aby byl spokojený? Jak si představují šťastného, spokojeného člověka. Co udělá člověka spokojeným.

Komunisti říkají, že pokud lidi budou mít práci, bydlení, bezplatné a proto dostupné školství a zdravotnictví. Ale to už tu bylo, tak proč půl miliardy lidí (východní Evropa a SSSR) toto štěstí opustilo? A proč další jeden a půl miliardy lidí (Čína a Vietnam) z této cesty do ráje ustupuje a možná se dočkáme doby, kdy skončí socialismus i tam.