Dva příběhy k zamyšlení

Přišlo emailem

Proč?

Příběh první
Šla jsem na párty, a pamatuji si, co jsi mi řekla. Řekla jsi mi, abych nepila, mami. Tak jsem si místo alkoholu, dala nealko. Byla jsem na sebe hrdá, přesně jak jsi řekla, že budu. Tak jsem nepila a řídila. Kamarádi si mysleli, že můžu. Zvolila jsem si správně, a rada od tebe byla taky správná. Párty skončila, a lidi se rozešli. Nastoupila jsem do auta, jistá, že se dostanu domů celá. Nikdy jsem nevěděla, co přijde, mami. Něco, co jsem nečekala.
Teď ležím na chodníku, a slyším policajta, jak říká, "ten co zapříčinil tu
nehodu, byl opilý". Mami, jeho hlas zní, tak velmi daleko. Moje krev je
všude kolem mě, a zkouším neplakat. Slyším doktora, jak říká, to děvče umírá. Jsem si jistá, že ten chlapík neměl ani tušení co se stalo, když byl opilý, protože si vybral pít a jezdit. A já teď musím umřít. Tak proč to lidé dělají, mami když ví, že to ničí jejich životy? A teď bolest zabíjí mě, jak sto bodajících nožů.
Vzkaž sestře, aby se nebála, mami. Vzkaž tátovi, aby byl statečný. Napište "Mám vás ráda, vaše dcera" na můj hrob. Někdo mu přece mohl říct, že není správné pít a jezdit. Možná jeho rodiče mohli a já bych byla naživu. Můj dech se zkracuje, mami. Vážně se začínám bát. Toto jsou moje poslední chvíle a já jsem nepřipravená. Přeji si, aby si mě mohla držet mami, když tu ležím a umírám. Chtěla bych ti říct "Mám tě ráda, mami!" Takže tě mám ráda a SBOHEM.

Příběh druhý
Den před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky, které jsem nestihla. Když jsem uviděla ten dav lidí, přešla mě chuť a začala jsem si říkat pro sebe: "Můžu tu čekat věčnost, nic nestíhám, a ještě co všechno
musím vyřídit…“ Vánoce začínají být čím dál tím stresovanější, kdyby se tak celý ten shon dal přespat!"
Nakonec jsem se přece jenom probojovala do oddělení s hračkami a začala
jsem nadávat na ceny, říkajíc jestli si vůbec moje děti budou s těmito hračkami hrát!!! Když sem tak bloudila po regálech, tak jsem uviděla jednoho 5 letého chlapečka, který si k sobě tulil jednu panenku. Měl strašně smutný pohled přitom, když hladil panenku po vlasech. Potom se otočil k jedné starší dámě a říkal jí: Babi, jsi si jistá, že mám dost peněz, abych koupil tuto panenku? Starší dáma mu odpověděla: Víš ty sám, že nemáš dost peněz, zlatíčko!! Potom poprosila vnuka, aby na ní chvilku počkal, že se jde na něco podívat a rychle odešla.
Chlapeček ještě stále měl v náručí tu panenku. Nakonec jsem k němu šla a ptala jsem se ho: Komu chceš koupit tu panenku? Tuto panenku chtěla moje sestřička k Vánocům ze všeho nejvíc, byla si jistá, že jí panenku Ježíšek přinese pod stromeček. Tak když jí tak chtěla, tak jí to Ježíšek
přinese k Vánocům. Ne, ne, tam kde je nemůže Ježíšek přinést dárky.
Aby panenku dostala, musím jí dát mamince, aby jí sestřičce odevzdala, až
tam půjde''
Oči mu přitom ještě víc zesmutněly. Moje sestřička šla k Ježíškovi, aby byla s ním. A tatínek mi povídal, že i maminka za chvilku půjde za Ježíškem, tak
jsem si myslel, že by jí tu panenku mohla vzít. Potom mi ještě ukázal jednu milou fotku, na které se usmíval. Tuto fotku by sem jí chtěl též poslat, aby
na mě nikdy nezapomněla. Mám velmi rád svou maminku a chci, aby neodešla, ale tatínek říkal, že musí odejít, aby mojí sestřičce nebyl smutno.
Potom se zase podíval s těma jeho smutnýma očima na panenku. Rychle jsem si vyndala peněženku a nepozorovaně jsem si z ní vybrala peníze a
řekla jsem chlapečkovi: Pojď, přepočítáme tvoje peníze, jestli budou
stačit na tu panenku. Rychle jsem přidala k penězům, které mi podával, ty
svoje, tak aby si toho nevšimnul a začali jsem počítat. Bylo dost peněz na panenku a ještě mu i zůstalo.
Chlapeček zavolal: Děkuji Ti Bože, že si mi dal dost peněz. Pak se na mě podíval a řekl: Víte, včera jsem poprosil Boha, aby mi dal dostatek peněz na panenku, aby jí mohla vzít moje maminka sestřičce a on mě vyslechnul.
Ještě jsem chtěl koupit mamince jednu bílou růžičku, ale to už sem se neodvážil žádat od Boha. Ale on dal mi víc, abych mohl koupit i panenku i
růžičku. Víte, maminka má velmi ráda bílé růže. O pár minut se chlapečkova babička vrátila a odešli.
Po střetnutí s chlapečkem sem pokračovala v nákupech, ale už v jiné
náladě, stále jsem na něj musela myslet. Potom jsem si vzpomněla na článek, který jsem četla před dvěma dny. Psalo se tam o opilém řidiči, který havaroval s jiným autem, v kterém seděla mladá žena se svojí dcerkou.
Děvčátko na místě zemřelo a matka byla ve velmi kritickém stavu.
Dva dni po mém střetnutí s chlapečkem jsem si přečetla článek, který oznamoval, že chlapečkova maminka zemřela. Běžela jsem do květinářství koupit kytici bílých růží a šla jsem na pohřeb. Na místě, kde se můžou příbuzní naposledy rozloučit se svojí nejmilejší, ležela mladá žena v truhle, v ruce měla kytici bílých růží, vedle sebe měla položenou chlapečkovu fotku a panenku. S pláčem jsem opustila hřbitov, s pocitem, že se můj život změnil. Láska, kterou chlapeček cítil ke své mamince a sestřičce byla neuvěřitelná a nepředstavitelná. A jeden opilý řidič mu za stotinu sekundy
sebral maminku i sestřičku, které tak velmi miloval.

Tyto příběhy mě přišly emailem. Možná to jsou vymyšlené příběhy, ale co je na tom strašné, je to, že se dějí. Že díky nezodpovědnosti, frajeřině, blbosti vlastní i cizí, jsou na světě denně tisíce lidí, kteří už se domů nevrátí. A kteří tu zanechají sirotky a truchlící. Proboha PROČ! Zkuste tyto příběhy šířit dále. Možná tím nikomu nepomůžeme a možná že ano.