Občané, etika a morálka politiky.

Včera večer jsem si navolil na televizi program Z1. A slyšel jsem: Solidnost, etika a morálka, teď? Prosím vás? To snad nemyslíte vážně! Snad si nemyslíte, že v dnešní politice je něco takového vůbec možné? V dnešních podmínkách si naše vláda něco takového absolutně nemůže dovolit!!! Byla to dikuze o současných trendech komunikace ve vládě. Měl jsem zcela vyjímečně chvilku čas na telku. Zhořkla mě i přeslazená káva

Vzpoměl jsem si na jedno velice staré a moudré přísloví které praví: Ryba smrdí od hlavy. Taky jsem si vzpoměl na listopad 98, na touhu lidí po dobré vládě, spravedlivé. Vzpoměl jsem si i na knížku od pana Mňačka, "Jak chutná moc." A na to, jak běžný člověk, občan, MČČ se snaží, aby byl dobrým, spravedlivým a aby nikoho neomezoval, aby byl člověkem bez vady a kazu. Aby měl svoji morálku na úrovni, aby byl slušný. Aby nepodváděl, nekradl. Aby byl...

Každému podle zásluh. Jsme národ, který má dlouhou tradici. Dobrou tradici, která vzešla z již několikrát prožité krušné historie. Ze zkušenosti a poznání. Myslím, a pevně věřím, že k naší tradici vždy patřila a stále ještě patří i ta slušnost a morálka. Nekrást a nepodvádět. Neplivat jeden na druhého, neintrikovat a nepodrážet se. Ryba smrdí od hlavy. Je to boj o moc, jde o válku o počet křesel v parlamentu. Jde o voliče. Jde o volby.

Ale jsme tady i my. Docela obyč lidé, kteří už prostě slušní být musí, protože mají svědomí a jsou hlavně lidmi. A tak nějak je to trochu setrvačnost. Také jsem si zavzpomínal na vyprávění ještě mých rodičů a vůbec celé rodiny, s jakou úctou se mluvilo a panu presidentu Masarykovi, o celé vládě.

Jenže nežijeme jen ze vzpomínek. Žijeme teď a tady. Pane Bože !! Jak rád bych byl. kdybychom mohli být hrdí na to, že jsme skutečným srdcem Evropy, srdcem čistým, spravedlivým.

Každému co mu patří, co si zaslouží. Jsou i lidičkové na vozíkách, skutečně nemocní, přizpůsobiví, slušní. Také jsou senioři. Ti, co neměli to štěstí, aby se ubránili nesnázím.

Dnes jsem si zašel na oběd. spěchal jsem. Pak jsem ale potřeboval zapít léky. Poprosil jsem tedy o vodu a dostal, z kohoutku. A zadarmo. Byl jsem u slušných lidí.

  Nesnáším fanatiky. Mám z nich kopřivku.  Ale buď nám Bůh milostiv. Jak by se asi dnes na to tvářil náš císař Karel IV, blahé paměti?