Fenomén „bezdomovec“

Každá společnost má své fenomény. Každá společnost má svá vítězství, prohry má ale i své svědomí,. Je to jako se vším, co nás obklopuje. Něčím se chlubíme, k něčemu se jednoduše nehlásíme, jiné popřeme a něco pro nás prostě neexistuje.

Můžeme se chlubit návratem k demokracii, svobodou projevu, vyznání a dalšími výdobytky nové doby. Nehlásíme se ke zhoršení  mezilidských vztahů, posunu těžiště uznávaných hodnot, vzrůstu kriminality či úpadku společnosti vůbec. Popíráme rozvrat v rodinách, odcizení dětí od rodičů, nezájem rodičů o děti. Děti  odložené v kontejnerech, zahrabané mezi odpadky, na zavážce. A kam potom patříme my? Jen naše demokracie demokracií a nebo je to vážně dubl? Jediným měřítkem pro měření všeho je zisk, výše konta v bance, výnosnost každé organizace, společnosti, jedince. Vše se podrobuje kritériím „prosperity“, jako by to bylo něco, co lze stavět na degradaci lidství, prosazením našeho osobního sobectví, Bezohledné honbě po úspěchu, ať to stojí co to stojí.         Chybí nám snad svědomí? Máme ještě nějaké? Každá společnost má své fenomény. Naším fenoménem a současně i svědomím je bezdomovec.          Je na místě otázka „proč“? Proč tento fenomén vznikl? Musím sám přiznat, že nevím. Bezdomovci. Potkáváme je na ulicích, nádražích, jsou v kanálech. A přitom si vyrábíme své bezdomovce sami. Svojí ignorancí, mlčením, pohodlností. Hlavně však naší lhostejností k problémům společnosti, skupin lidí, jednotlivců. A také lze říci, že nikdo z nás nedokáže s jistotou přijmout myšlenku – mě se to přece stát nemůže. Proč by nás to mělo zajímat? Nás se to netýká. Poznámka : „zatím“.         Měl jsem ve své praxi dost možností poznat hodně lidských osudů a sám jsem si toho dost zkusil, i na vlastní kůži.         Vzpomínám si na samé počátky vzniku tohoto fenoménu, bezdomovců. Pro někoho to byly pouhé figurky, pro někoho jen něco nového, na co jsme se dívali tak trochu s podivem jako na cosi, co se nás netýká. Pro někoho to byly noční můry. Jsou pro většinu lidí něčím, co je odpadem společnosti, co si nezaslouží pozornost. A při tom stačí se jen pozorně podívat kolem sebe. Neztratit svoji lidskou receptivitu. Proč jsou tím, čím jsou? Jaké okolnosti vedly k tomu, že jsou tím, čím jsou? Byli opravdu takoví, jací jsou dnes? A vůbec, jak bychom jednali my sami na jejich místě?         Bohužel, právě na lidskou bezohlednost a chamtivost téměř vždy doplácejí ti poctiví, důvěřiví, neschopní se bránit. Ti, kteří věřili. Ti, na nichž se podepsala naše bezohlednost, neschopnost zasáhnout včas. Pomoci v bezpráví.         Jak že můžeme v současnosti pomoci? Jednoduše. Odložme svoji masku lhostejnosti, nebuďme pasivní k problémům druhých, problémům společnosti. Kdysi jsem měl na stole takovou sošku tří opiček. Jedna měla zakryté oči, druhá si ucpávala uši a třetí si držela pusu. Nevím, ale myslím si, že nevidět, neslyšet a mlčet je jedinou jistou cestou k našemu odlidštění. Cestou, která vede k dalšímu utrpení, k dalšímu prohloubení zátěže svědomí naší společnosti.   Můžeme snad opravdu věřit tomu, že příště k tomuto fenoménu, zvanému bezdomovci, nebudeme patřit také my? Být bezdomovcem ve vlastní zemi, mezi svými? Není to tak trochu naše ostuda? A co pocit, že jsme mohli pomoci, mlčeli a neudělali jsme nic?A co s naším vztahem ke sdružením. Myslím tím všechny ty nestátní neziskové organizace které mají v programu péči o znevýhodněné skupiny obyvatel. O ty, kteří odmítají mlčet k sociálně znevýhodněným a tedy i k fenoménu bezdomovectví. O nejrůzněji handicapované, dlouhodobě nezaměstnané v rizikovém věku, prostě o ty všechny, kteří tak potřebují naši pomoc. Vždyť tím, že nebudeme mlčet, pomůžeme nejen jim, ale i sobě. Tak jako každý, kdo chce psa bít, najde si hůl, dokáže si také najít svoji cestu k pomoci těm druhým. Není to tak trochu věcí nás všech? Pokud máte co říci k tomuto fenoménu, prosíme pište svoje názory, postřehy a zkušenosti do redakce Nového prostoru. Současně děkuji paní PhDr. Martě Foučkové za podnět k zamyšlení a tím i k vzniku této úvahy o fenoménu bezdomovectví a jeho aspektech v naší společnosti.