Domácí násilí

Je ho kolem nás více než dost. Teď nemluvím jen o násilí páchané mezi manžely, k dětem a na dětech. Týká se to i projevů šikany, projevů nezohledného prosazování "pravdy z postu rodičů" k dětem. V současnosti se povedlo uzákonit několik snad účinných změn v právním řádu na ochranu obětí. Použil jsem článek, relativně staršího data, který se pokouší vyvrátit některé mýty, které jak se časem ověřilo, jsou nepravdivé

Univerzitas 40

Nové mýty o domácím násilí - I.

Dříve nejen většina lidí, ale i mnozí odborníci a dokonce i členové pomáhajících profesí  věřili celé řadě mýtů o domácím násilí (dále jen DN). Z nich je možno jako ilustraci uvést např.: ¨

1.mezi domácími násilníky převažují lidé chudí, kteří patří ke spodině společnosti.  Opakovanými průzkumy se zjistilo, že své oběti týrají chudí i bohatí,

 2.domácí agresoři jsou jedinci  sociálně či psychicky   zaostalí. Naopak se prokázalo, že většina agresorů  patří k lidem normálním, ( i vysokoškolsky vzdělaným, poznámka autora. )

 3. domácí násilí (DN) vzniká v domácnostech ekonomicky slabých. Praxe to vyvrátila, neboť  násilí se dopouštějí chudí i bohatí,

 4. násilníci jsou  lidi s nižším vzděláním  Vznik DN násilí však není závislý  na vzdělání, jak bylo opakovaně zjištěno, protože mezi domácími agresory se vyskytují lidé se základním i s vysokoškolským vzděláním,

5. DN se vyskytuje hlavně v rodinách alkoholiků. Pití alkoholu sice zesiluje agresi, ale není převážným vyvolávajícím faktorem domácího násilí,

Nebyla potvrzena závislost  mezi  DN a mezi profesí, věkem, náboženskou orientací, sociálním původu apod. Většina mýtů, které  ještě donedávna ovlivňovaly náhled i řešení problémů DN, se už dnes neuznává. Některé však ještě tu a tam tvrdošíjně přetrvávají. Většina dřívějších mýtů byla zcela  zamítnuta opakovanými průzkumy.

Od 1. 6. 2004 se začal uplatňovat § 215a trestního zákona, který specifikuje trestné činy jen DN. Když se ověřoval v terénu způsob jeho provádějí v posledních dvou a půl letech, objevila se  řada omylů a  nedostatků, které jsou v rozporu s duchem uvedeného zákona, podle něhož má být oběť domácího násilí (DN) ze zákona ochraňována. Některé z nich   si mohou připsat na vrub samotné oběti, jiné se týkají činnosti  pomáhajících profesí. Některá pochybení  je možno považovat za chyby lidského faktoru, mnohé však mají charakter systémových chyb či nových mýtů. Jde o mýty, které se předtím nevyskytovaly nebo nebyly známé. Lze je však považovat za stejně chybné jako ty předchozí. Bohužel  mnohdy poškozují osoby ohrožené DN.  Tyto nové mýty nijak neovlivňuje řada významných a vhodných, prospěšných akcí Bílého kruhu bezpečí, také  celé řady občanských sdružení, pedagogicko psychologických poraden, psychocenter a  občanských sdružení. Za současného stavu jsou jejich aktivity vhodné a potřebné. Týká se to např. nedávné Celoevropské kampaně (od prosince 2006) proti všem formám násilí na ženách s názvem „Stop násilí na ženách," jejímž cílem je  vyzvat všechny evropské státy k odmítnutí tohoto násilí a přijmout patřičné kroky k jeho eliminaci. Týká se to i celé řady centrálně nekoordinovaných akcí občanských sdružení.

1. Obtížnost rozlišit domácí násilí

Jedním z nejčastěji se vyskytujících mýtů je víra v nízkou frekvenci tzv. skryté kriminality DN, která patří jednoznačně k sociálně patologickým jevům. Mýtus je podporovaný odhady o nízkoprocentním výskytu DN. Nízká procenta výskytu  DN (např. 12 nebo 13 %) jsou uváděna různými agenturami v poslední době. Podstatně se odlišují od dříve prezentovaných odhadů (např. 30 - 50 % výskytu - srov. např. H. Kočová 2006). Odhady se tedy v rámci současných partnerských vztahů v ČR pohybují v rozmezí jedné osminy až jedné třetiny případů, kdy dochází k projevům skryté kriminality domácího násilí. To lze pochopit. Příčinou jsou jednak různé metody zkoumání, které jdou většinou po povrchu věci, jednak značná obtížnost dostat se do kontaktu s oběťmi, které jsou doma týrány. Proto se snižuje šance  dobrat se přesného procenta výskytu DN. S nízkými odhady korespondují relativně nízké počty skutečně řešených  případů DN a naprosto  mizivé počty kauz, které jsou řešeny  soudně. Dalším z důvodů je malá znalost hlavních znaků DN. Vznikají pak omyly v diagnostice, v diferenciální diagnostice i při formulování závěrů.   Stává se pak, že jemnosti v rozlišování následků DN u obětí DN nemohou ovládat často ani odborníci, neřku-li členové pomáhajících profesí a další jedinci, kteří se setkávají buď ojediněle nebo častěji s případy DN. Podstatným  nedostatkem je kromě  neznalosti, nerespektování znaků DN, i nesprávný výklad definice DN. Vysvětlování a přesná praktická aplikace přesného vymezení pojmu DN je potřebná nejen pro diagnostiku, ale  i pro diferenciální diagnostiku DN. Podle našeho názoru by mělo být DN zařazeno mezi diagnózy.

Již delší dobu  je k dispozici definice DN. Obecně ji vymezila Světová zdravotnická organizace. Má čtyři hlavní znaky.  K prvnímu znaku patří opakování násilí, které  nemusí být  nepřetržité, protože většinou osciluje.  Nejčastěji   po  projevech  násilí  následuje klidnější  období. DN je typicky  jednostranné.  To znamená, že je páchá jedna osoba proti osobě druhé, která se násilníkovi brání. Druhý znak se vyznačuje stupňováním násilí. Kolísá nejen intenzita agresí, také se střídají jejich  formy. Kromě fyzického je to psychický, sociální, ekonomický,  případně  sexuální  typ  násilí. Akcí agresorů se různého typu, délky i závažnosti může v praxi vyskytnout více než 110 různých činů (srov.: J. Sedlák 2004). Důsledky DN se u obětí projevují formou příznaků  ve fyzické, psychické, sociální, ekonomické, případně sexuální oblasti. Agresivní počínání  domácího násilníka je obětí prožíváno trýznivě. Má v její  psychice, případně v její fyzické nebo  sociální  oblasti  negativní  odezvu.  Tato  odezva  má dlouhodobý stresový odraz v organismu, a to nejen v jeho fyzické a psychické, ale případně  i v její sociální oblasti. Důsledky zaznamenáváme také v negativním ovlivňování dalších blízkých osob, především dětí. Následky u oběti doznívají typicky dlouhodobě především  v její psychické a sociální oblasti. Příznaky zabírají širokou škálu. Jsou odlišné  při silné,  krátkodobé intenzitě násilí a jiné  při slabé, ale přitom dlouhotrvající intenzitě násilí. Příznaků u obětí se může vyskytnout více než 80 druhů. Člení se do pěti kategorií jako u činů násilníků (srov.: J. Sedlák 2004). Pro  posouzení, zda  jde  nebo nejde o DN,  je také  důležitý třetí hlavní znak DN. Je jím typ vztahu mezi osobami. Pokud  mezi posuzovanými osobami existují vazby ekonomické, psychologické, sexuální, sociální, případně fyzické,  je splněn tento třetí znak DN. Poslední znak domácího násilí se týká  absence společenské kontroly s možným pokračováním násilí i po odchodu oběti ze společné domácnosti.U tohoto znaku se při posuzování vyskytuje nejvíce nejasností a také pochybení.

Informovanost členů pomáhajících profesí a dalších odborníků různých profesí o definici DN by se podle našeho názoru   neměla podceňovat ani by se neměla  brát na lehkou váhu. NEPŘESNÁ NEBO NEDOSTATEČNÁ ZNALOST DEFINICE DN totiž  poškozuje   osoby ohrožené DN. Odborníci, kteří se setkávají s projevy DN potřebují znát definici DN proto, aby odlišili DN od jiných druhů trestných činů, tj. pro přesnou realizaci diferenciální diagnózy.

2. Ohlašovací povinnost

Každý občan je oprávněn oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu skutečnosti, pro něž se domnívá, že byl spáchán tr. čin. Tyto orgány jsou povinny prověřit jeho oznámení a vyrozumět ho o výsledku šetření. Kromě toho musí z úřední povinnosti, aniž by čekaly na vnější  podnět, shromažďovat poznatky o podezření z trestné. činnosti a konat za tímto účelem vlastní šetření a opatření. Bohužel se orgány činné v trestním  řízení  vyznačují jistou pasivitou,  projevují shovívavost. Podněty z oznámení od obětí DN mnohdy bez dalšího prověřování odkládají jako bezdůvodné. Činí tak i odbory sociálně právní ochrany dětí a mládeže, učitelé ve školách i psychologové se svých poradnách. Bohužel v současné době pořád převládá mýtus o tom, že neexistuje povinnost ohlásit a v praxi    uplatňovat v případě fyzického nebo psychického napadení obětí DN ohlašovací povinnost.Přitom jde o povinnost danou zákonem. Ohlašovací povinnost se týká nejen obecně případů násilí ve fyzické oblasti, ale i  případů, kdy jde i jen  o podezření z páchání trestného činu DN. Nikdo z těch, kteří se setkávají s DN nevědí nic o této povinnosti nebo ji neplní.

Novela zákona 290/1993 s účinností od 1. ledna 1994 stanoví, že ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný páchá trestný čin podle paragrafu 215 trestního zákona a nepřekazí spáchání nebo dokončení takového trestného činu, může být potrestán odnětím svobody až na tři léta za trestný čin nepřekažení trestného činu podle paragrafu 167 odst. 1 tr. zák.(srov.: Zd. Sovák 1995). Za nesplnění uvedené povinnosti hrozí správní šetření s možností uložit pokutu až do výše 50.000,-Kč. Případy zanedbávání se hodnotí jako případy pasivního týrání (srov.: I. Matoušková 2006).

Neznalost a nedodržování ohlašovací povinnosti trestných činů,  schválených v roce 1994 způsobuje téměř nulový výskyt oznamování trestných činů DN ze strany psychologů, poraden občanských sdružení a dalších dobrovolných pracovníků i  orgánů. Výjimkou  je ohlašování fyzického napadení oběti s těžkými až fatálními následky na zdraví oběti ze strany lékařů. Vůbec nejsou ohlašovány případy slabšího až středně těžkého fyzického zranění oběti DN a také veškeré psychické a sociální škody na zdraví obětí. Snad jedinou a nejpočetnější skupinou jsou lékaři, kteří  jsou schopni diagnostikovat děti jako oběti násilí a oznamovat to  policii. Postupují podle § 38 novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí.  Méně závažné případy fyzického násilí řeší  pak komise sociálně právní ochrany v obcích. Úrazy se zaznamenávají podle § 10 odst. 5 a 6 novely, a to při pouhém podezření z týrání dítěte nebo ze zanedbání dítěte. Záznam má vyplňovat osoba, která dítě doprovázela. Záznam je zasílán obecnímu úřadu. Stává se podkladem pro sociální šetření i jako důkazní materiál při pozdějším vyšetřování případu.

Závěry

Chybných postupů při zjišťování a řešení případů DN způsobených nepřesnými nebo chybnými představami (novými mýty) o osobách ohrožených DN nebo o osobách páchajících trestnou činnost DN je více než jsme uvedli. Způsobují ve svých důsledcích poškozování ohrožených osob, ať jsou to děti předškolního nebo školního věku či osoby dospělé, handicapované nebo staré.

K těm, které jsme uvedli, patří  řada dalších. Např. mýtus o povinnostech a právech obětí DN, mýtus o  údajně zbytečně časté, nadměrné a  nesprávné kriminalizaci DN, mýtus o právech násilného rodiče, které mají být nadřazena právu týraného nezletilého, takže týraný je povinen stýkat se s tyranem, případně oběť v krizovém centru se zpracovává tak, aby se s ním povinně stýkala, dále pak mýtus o mylném přesvědčení, že  není možno změnit ani stereotypy násilníků ani stereotypy jejich obětí,  že nelze překonat strach obětí před domácím agresorem

Za zvlášť vadný považujeme  mýtus o tom, že psychické formy násilí jsou přehnaným výmyslem obětí, takže na ně není třeba brát zřetel při  projednávání DN, mýtus o masivně převládající formě fyzických ataků domácích násilníků, mýtus o zanedbatelném významu  sociálních forem DN, mýtus o neomylnosti soudních znaleckých posudků, mýtus o tom, že u soudu je možno lékařské zprávy o poškození obětí DN bagatelizovat, mýtus o aplikaci psychoterapie u obětí DN a další.

Literatura

Forková, Veronika: O oběti trestných činů se stát stará málo. Pomůže nová síť právních i psychologických poraden. Rt 3.11.2006, s. 10.

Kadečková, Hana: Děti jsou stále častěji týrány tělesně i psychicky. Právo 16, 2006, č. 244 s. 7, 19.10.06.

Kohoutek, Rudolf: Kohoutek, Rudolf. Normalita a abnormalita psychiky a osobnosti. Brno, Masarykova univerzita  2005. 63 s. Pedagogická fakulta. ISBN 80-210-3795-4.

Kohoutek, Rudolf. Theoretical and practical aspects of difficulties.(Teoretické a praktické aspekty dificilit).Brno, Paido 2005. In Schoul and health 21.

Kohoutek, Rudolf: Závady a poruchy chování dětí a mládeže.Pedag. orientace 2002, č. 1, s. 183-198.

Kredátus, Jozef, Sedlák, Jiří: Alkohol a domácí násilí. XXIV. Psychologické dny „Prožívání sebe a měnícího se světa". Olomouc, 7.-9.9.2006. Sborník.

Kredátus, Jozef, Sedlák, Jiří:   Příčiny domácího násilí.  (Ilustrativní kasuistiky). Olomoucké psychologické dny „Prožívání sebe  a měnícího se světa." Olomouc 7.-9.9.2006.  Sborník.

Matoušková, Ivana: Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, 3. část - Děti jako oběti násilí. Zpravodaj Kraj Vysočina, září 2006, č. 9, s. 5-6.

Sedlák, Jiří:Posuzování následků domácího násilí.XXI. Psychologické dny. "Svět  žen a  svět  mužů.  Polarita a  vzájemné obohacování." Olomouc 9.- 11.9.2004. Sborník.

Sedlák, Jiří: Příčiny domácího násilí (Ilustrativní kasuistiky). XXIV. Psychologické dny „Prožívání sebe a měnícího se světa." Olomouc, 7.-9.9.2006. Sborník.

Sedlák, Jiří: Skrytá  nebezpečí  domácího  tělesného týrání dětí. Predšk. vých. 56, 2001 - 2002, č. 1, s. 27 - 29.

Sedlák, Jiří: Sociálně právní ochrana dětí v praxi, psychologické problémy domácího násilí. Násilí na dětech. "Násilí nezná hranice, ale zanechává stopy."  Sborník z 2.  národní a 1.středoevropské konference  konané  pod  záštitou  veřejného  ochránce  práv. Praha, Humanitas-Profes, o.p.s. 2003, s. 91-96.

Sedlák, Jiří: Zátěže a stresy při domácím násilí. Psychologické dny 2002. "Kořeny a zakořenění." Rodina jako zdroj zakořenění. Olomouc, Psychologický ústav AVČR a ČMPS, katedra psychologie FF UP v Olomouci 2003, s. 102-108. Sborník.

Sedlák, Jiří, Musilová, Margit, Mádrová, Lucie: Skryté formy nekvalitného fungovánia rodín. Medzinárodná    konferencia  "Psychosociálné  a  zdravotné  aspekty nekvality života. Prešov, Prešovská univerzita 2005. Zborník.

Straka, Eduard: Týraná žena, která zabila manžela, líčí svůj příběh. Právo 16, 2006, č. 242, s. 4,  17.11.06.

Timoumiová, Petra: Oběti kriminality trápí nedostatek informací. Poškození se mohou cítit  opomíjení a chybí jim vlídné zacházení. Právo 16, 2006, č. 256, s. 7, 3.11.06.

Vondrová, Alice: Jak se vyhnut hádkám a boji o moc. Styl Právo 14.11.2006