Musím se podělit ještě o jednu cukrářskou zkušenost, tentokrát s receptem od jiného televizního „mistra” kuchaře. Emanova až taneční lehkost, prokládaná roztomilou češtinou, je mi sice mnohem sympatičtější než Babicovo vaření stylem co dům dal – hlavně ničím nešetřit...., občas se ale pro inspiraci vydám i ke konkurenci. A pokaždé to dopadne stejně, zařeknu se, že to bylo naposledy.
Nedávno Jirka překvapil dezertem, který na první pohled vypadal, že na něm snad ani není co zkazit. Restovaný banán na medu s mandlemi. Příprava jednoduchá, rychlá, výsledek vypadal sympaticky a chutně. Na pánvi rozpustíme máslo, v Jirkovo podání samozřejmě skoro půl kostky, ale na to už jsem po předchozích zkušenostech s jeho dobrotami byl připraven, takže jsem trochu ubral. Banán po obou stranách lehce orestujeme, ne moc dlouho, začne potom měknout a rozpadat se. Přelijeme cca lžící medu, výjimečně platí, že více je lépe a dále restujeme. Banán poléváme pomalu karamelizujícím medem, a na konec posypeme mandlovými lupínky, eventuelně drcenými mandlemi . Necháme prohřát, za stálého přelévání spojit chutě a můžeme servírovat. A tady je ten kámen úrazu. Já kuchař amatér, předpokládaje, že máslo a med vytvoří jakýsi sosík, banány na talíři bohatě přelil (Jirka to udělal taky tak), naaranžoval mandličky navrch …., a vzápětí zjistil, že to chutná strašně máselně mastně. Takže dobrá rada na závěr – přeléváme tak aby houstnoucí, karamelizující med s mandlemi zůstával na povrchu (pozor na přepálení medu), a poté banány opatrně vyjmeme z pánve, necháme okapat, a servírujeme. V žádném případě nepřelévat „sosíkem“ z pánve, úplně to pokazí chut´. Asi si dám od Jirky zase na půl roku pokoj.
