Už od dob té slavné velké listopadové nedokončené revoluce se pravidelně divím, jak lidé dokáži zapomínat a jak berou věci na lehkou váhu. Jako by vše přicházelo samozřejmě, odněkud z nebes. Jakoby osobní zodpovědnost skončila rachotem klíčenkama na náměstích.
Začlo to tím hloupým heslem " Nejsme jako oni ". Víte já mám takový pocit, že to heslo vymyslel nějaký estébák, nebo kádr, který se třásl v koutečku někde hrůzou a tak začal lidem našeptávat, že jako nejsou jako tamti, a že mstít se je fuj. A ejhle ono se to chytlo.
Dnes, léta po zvonění a po celonárodní euforii, se stále a možná s ještě větší sílou ozývají hlasy, že je přece demokracie, že jsou lidská práva a že nemůžeme dělat to co dělali komunisti. Upřímně řečeno, jediné právo, které jsem komunistum ochoten přiznat, je právo držet hubu a krok. A sem tam přes tu hubu pořádně dostat. Aby nezapoměli co natropili. Jenže to né, mladá a i část pamětnické generace jsou naivní dobráci, a tak vidíme nejprve pokusy zrušit lustrační zákon. Znovu se žvaní něco o právech. A propos, jaká práva měli vyslýchaní na Stb? No a nejnovějí tu máme případ Semelová, bolševická siréna, která kudy chodí, tudi trousí stalinistická moudra. Ale abych nebyl nespravedlivý. Vina nepadá jen na stranu téhle ženštiny. Který čert nakukal produkci a vedení veřejnoprávní televize jí vůbec zvát? A jak je to tedy se svobodou slova?
Je to nesmírně důležitá věc, jenže svoboda slova je skutečnou svobodou jen tehdy, když jí umíme dávkovat s rozumem a zodpovědně. Například. Pokud se jmenovaná /promiňte, opravdu ji nemůžu přijít na jméno/, postaví doprostřed václaváku a bude křičet že komunismus je ta nejlepší myšlena a podobně, budu mít sice velice neslušné myšlenky ale jako demokrat mávnu rukou, cosi trefného z říše anatomické si na její adresu pomyslím a půjdu rychlým krokem pryč. Pokud bude mít potřebu u hrobu trouchnivějícího Gottwalda lomit ručičkama a volat "Klémo vzbuď se, my si nevíme rady" a toto lomení bude přenášet televize, přepnu na jiný kanál. Kanál jako kanál. Nebo vložím do DVD přehrávače nějaké péčko. To bude rozhodně zajímavější. Potud tedy svoboda slova a ať si kecá co se jí líbí. Když na to někdo má nervy. Jenže....
V okamžiku kdy ona, nebo kdokoliv jiný, začne troubit, že žádné oběti komunismu nebyly, že si za to ti lidé mohli sami, že se přece přiznali tak co jako, že žádné nátlaky a donucování nebylo, pak v této chvíli svoboda slova konči a nastává chvíle, kdy společnost musí a to bez jakékoliv diskuse chránit památku těch mrtvých nebo ponížených. A není to jen otázka komunismu. Oběti bolševika i nacistů si zaslouží a musí mít zaručenou nedotknutelnou památku. Jestliže někdo tvrdí, že Holokaust nebyl nebo že je to manipulace, že procesy 50. let byly v pořádku, že do Gulagu a pracovních táborů se dostávali lidé právem, tak takový člověk patří před soud. A platí to dvojnásob, pokud dotyčný nebo dotyčná je politička.
Jistě, nejde mi dostat tyto elementy do vězení. Ale měli by dostat pokutu. Veřejné práce, Veřejnou potupu. Cokoliv. Hlavně ale by se mělo před celým národem vláčet jejích jméno jako jméno toho, kdo pošpinil památku obětí největších hrůzovlád v dějinách lidstva. Jen tak a jen tehdy bude zaručeno, že se společnost bude vyvíjet demokraticky. Demokracie totiž není chaos a cochcárna. Je to především zodpovědnost. A pokud si neumíme tuto zodpovědnost vybudovat a ubránit, pak se nemůžeme divit, že i dnes více než dvacet let po "revoluci" stále čmoudí kolem bolševický mor.
