Za komunistů bylo lépe, padali pečení holubi do úst

Kdokoliv žádá v USA o občanství, musí projít testem. Kromě znalostí jazyka, která se pokládá za samozřejmost, musí prokázat alespoň základní znalosti historie a současnosti země. Je to inspirující informace, vzhledem k tomu, že američani jsou považování za hlupáky. Zajímalo by mne totiž, jak by v takovém testu, obstál průměrny občan České republiky, kdyby se jej ptali na historii jeho vlastní země.

Pokud se dobře pamatuji a pokud jsem přesně informován o současném stavu, dnešní generace má poměrně slušné znalosti dávné historie. Tedy, zdůrazňuji poměrně, protože vedí sice kdy v kterém roce se co událo ale nějaké bližší souvislosti už očekávat nemůžeme. Taky stále věří v to, že Jan Žižka byl hrdina a husité partička dobrosrdečných chlapíků.

Ovšem naše novodobá historie a její znalost je naprostou trageidií. Dokonce jakýsi průzkum mezi pedagogy hovoří o tom, že značná část dětí, považuje léta socialismu za pozitivní a domnívá se, že lidem se žilo lépe. Proč tomu tak je? Odpověď na tuto otázku, zase tak složitá není. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a hlavně sledovat, jak probíhá výchova v rodinách. Zapomíná se, že rodina je základním kamenem vzdělání mládeže. Škola nemůže vliv rodiny suplovat, ovšem pokud selže obojí, tedy rodiče i škola, vidíme to, co se právě děje v České republice.

Dvacet let po takzvané revoluci, veřejnost úplně vymazala z paměti, čím v předcházejících 40. letech prošla. Společnost se stala společností konzumní, ovšem jedná se o takzvaný český model. To znamená, získat co se dá ale nic pro to neudělat. Chaos, který ovládá zemi je podporován politickými špičkami, které samozřejmě hrají vlastní hru , hru ve které nemá občan ani místo diváka. Je z ní zcela vyobcovát. A co je horší, je to vyobcování na vlastní žádost.

Když si projdete různé internetové portály, zpravodajské servery a blogy, nedá Vám velkou práci zjístit, že největšímu úspěchu se těší ty, které jalově kritizují současnou vládu. Ať je jakákoliv. Je to většinou prázdná, nic neřešící kritika, která vychází z osvědčené skutečnosti, že Češi rádi nadávají u piva a hlavně v anonymitě, a to jím k naprosté spokojenosti stačí. Pokud se ovšem objeví článek, snažící se připomenout zločiny komunistů, je hojně bagatelizován a nakonec zapomenut.

No schválně, kdo z Vás dokáže si vzpomenout na některou z obětí komunistického režimu u nás? A bylo jích opravdu hodně. Možná se Vám vybaví známá jména jako Slánský a jeho skupina. No jo , jenže ti jsou jen potvrzením hesla, kdo s čím zachází, tím taky schází. Pak si snad vzpomenete na Miladu Horákovou  a to je vše..

Komu řekne něco jméno Zdenka Cecília Schelingová?

Jednalo se o řadovou sestru, která v roce 1952 pomohla k útěku vězni Štefanu Koštiálovi z nemocnice, kam byl převezen k vyšetření. Při dalším pokusu pomoci jiným, ovšem neuspěla a jak se pak ukázalo, jednalo se o provokaci STB. Byla zatčena a po několikaměsičním mučení odsouzena k 12 letům vězení. V roce 1954 onemocněla rakovinou prsu a léčba jí nebyla umožněna. Teprve v roce 1955 několik týdnů přes smrtí jí propustili, z obavy aby nezemřela ve vězení.

A kdo zná jméno Jiří Hejna? Nemám na mysli kolegu blogera.

Pravděpodobně nejmladší popravený z 50. let. V červenci 1951 uprchl z výkonu vojenské služby, kterou jako nespolehlivý vykonával u PTP. Povedlo se mu dostat přes hranice, kde byl kontaktován zpravodajskou službou USA a vrátil se jako agent chodec do Československa. Protože však byl nedostatečně vyškolen, tak se dopustil řady chyb, byl chycet a 9.srpna 1952 popraven spolu s kamarádem Rudolfem Fuksou. Oběma bylo 21 let. Podle dochovaných dokumentů, Hejna umíral na šibenici 12 minut. V roce 1990 byl Hejna rehabilitován, nikoliv však v plném rozsahu. Trest za zběhnutí zůstal v platnosti.

A podobných případů je mnoho. V této souvislosti si dovolím připomenout případ skupiny bratří Mašínů. Po smrti Ctirada se rozpoutala diskuse. Hrdinové nebo vrazi. Já když čtu, bohužel, hodně zaprášené archívní zprávy o zvěrstvech, jakých se komunistická diktatůra dopustila na vlastních občanech a mnohdy ještě skoro dětech, musim se před Ctiradem a Josefem, stejně jako před Milanem Paumerem a ostatními kteří nepřežili, sklonit. Komunismus je jeden z největších zločinů proti lidskosti a jeho zlo stále ovládá tento svět. Jedovaté myšlenky, které šíří zanícení bolševici otravují spokojený život na této planetě.  Je velice smutné, že Česká republika a její občané, kteří prožili léta rudého utrpení necítí potřebu jednou provždy skončit s tímto novodobým morem. Že se stále snaží najít omluvu a ospravedlnění pro činy, které jsou neomluvitelné. Včera se zde objevil názor, že normalizace byla sice zlá, ale nakonec proti 50. létům to byla procházka nezi růžemi.Takovýto alibismus je dnes velice rozšířený a je jen dalším z řady pokusů o bagatelizování skutečných zločinů.

Ano Česká republika je v kleštích a v moci těch, kteří se bojí že pravda vyjde najevo. Tyto síly mají dostatek moci a hlavně, na jejích straně stojí mizivé občanské povědomí. Jak dlouho ještě?