Tak už jím chudáčkům neubližujme, vždyť jsou tak hodní

Ta hysterie znovuožila vlastně nedávno. Skupina kriminálníků a vygumovanců, si vzala na paškál domek obývaný romskou rodinou a hodila tam zápalnou láhev. Možná si mysleli že dělají něco hrdinského, spíše ale nemysleli vůbec, protože myslící člověk takovou věc neudělá. Kriminální akt. Zločin přímo z učebnice. Jenže se jej chytily různé organizace a skupinky a tak je docela možné, že za dvacet let usedne k počítači starnoucí bloger, ktery po milionté napíše své rozhořčení nad osudem zraněné Natálky.

Napadat nevinné, útočit na nic netušící spící lidi, zvláště pak když je přítomno dítě, to je zbabělost a není pro to žádná omluva. Zločinci byli potrestáni a já osobně jsem z trestem spokojen. Snad jen dodal bych, kdybych mohl a kdyby to bylo v souladu se zákonem, že viníci nemají mít právo požádat o podmínečné propuštění. Trest byl vynešen, zmetci sedí a v normálním prostředí by záležitost byla uzavřena. V normálním, né tak u nás. Česká republika má stále dostatek aktivních, kteří mají sílu a hlavně chuť se tímto případem zaobírat. Ale hlavně mu dávat různá jména. Jako například genocída a podobně. To děvče si následky ponese celý žívot a myslím si, že není nikdo anebo jen málokdo kdo by s tímto zločinem souhlasil.  Nicméně, měla by platit, alespoň v zákoně jakási rovnost. Ti aktéři dostali to co jím patřilo. Jenže, bylo by tomu tak i v opačném případě? Já vím je to těžké si představit. Romové /říkejme jím tak když o to tak stojí/ by totiž zápalnou láhev nepoužili. Tekutinu by buďto vypili nebo prodali, ale přeci jen, představme si podobnou situaci na opačné straně. Je napadená neromská rodina. Útočníci jsou Romové, jsou dopadeni a hádejte jak to asi dopadne. Budou mít za sebou obhájce a celé proromské skupiny, na jejích straně bude úřad vlády a komise EU pro lidská práva. Mno možná přeháním, nicméně trest by tak exemplární nebyl. V případě Natálky nastoupila společenská objednávka. O rozsudku bylo, alespoň rámcově rozhodnuto už předem. Neplatí čistá soudní hra. Dostali jsme se do viru a do změti požadavků a jen málokoho zajímá, jak to vše vnímá občan. Romové jsou skupinou, která se hlasitě domáhá svých práv tam, kde tuší že je má, anebo že by je měla mít. Když ale nastane okamžik povinností, křik ustává a oni se k svým povinnostem najednou nehlásí. Procházíte li jejích ghetta, oblasti kde jsou majoritou, máte pocit, jako byste byli v Bronxu let 60. Taky jsou Romové často přirovnávání k černochům, jenže toto srovnání není ani v nejmenším korektní. Černí obyvatelé USA, ppo bouřích v šedesátých a sedmndesátých letech minulého století pochopili, že křik je sice slyšet, ale chleba si za něj nekoupíte. Romy tato cesta k pochopení ještě čeká a upřímně řečeno, moc se jím na ní vydat nechce. Proč taky, když mají co potřebují.Štedrý systém podpor v okamžiku kdy neromové musí na své dávky dlouze čekat, a poté se obávat aby o ně nepřišli. Zatímco rodiče postiženého dítěte mají přídavky kráceny, Romům nic takového nehrozí. Na jejích straně jsou mocné organizace a spolky.

Jak si představují Romové spokojený život si můžete poslechnout v následující videoukázce.

A pokud byste textu nerozuměli tak zde je :

Gadža přijel na vystoupení, podívejte se!
Dem na to, pozor, mikrofon mám v ruce
Vy taky zpívat, no dyk cigáni,
ruce všichni a tleskat, teď vám to řikám!

Tak rozjedem se v kole vole ne pičo
Tak rozjedem to skořápky žito
Už jedem do kola, točí se
Všechno, nic nenašel, ne, tak dej mi peníze

Tak poď za mnou a uvidíš ten svět
Já vytáhnu břicho a bude z tebe hned
Tak zarazím tam nůž po žebra, přines mi ho
Teď policajti už jedou, tak jsme mimo

Tak vypadni vole, to je náš území stát
A vole tak tady nikdo nesmí stát
Tak rozbijem ti škodovku
Naše gadžo vole, auto tady stojí, ne ve stodole

A je tu žigul, a naše auto je
červený do piče ej je
Teď vyšel sem před barák zase zmizelo
Ňáká piča holohlavá, tak kam se to podělo

Tak jedeme dál

Teď vám řikám gadžové!
Vole jak budeš se smát, do piče
Tak mrdka tě poskáče

Tak jedeme dál

Tak co tu kradeš vole
Tak zdravím je taky
A jsou to ne, nejsou to dva černý brachy
A všichni jsou tady a točej se v kole
Ne vole, ty nebudeš, vole

Tak zahul si dymku s nama
Dyk nebo tě uvidíš a mrdka ať poskáká tě
Vole, tak teďka rakovina tě točí
a já se ti dívám, ty kurvo do tvých očí!

Tak pojedeme dál, a všichni se zryjeme jak hovada

No stej… ty vole nech toho

Do piče tak toho kokota co mě rozesmál teď
Všichni mu dejte do držky, teď to řikám!

Boženo teď se připrav, teď zpíváš ty, ne?

Tak pozor

Tak co sou už tady policajti
vole tak vezmem nohy na ramena, aj děcká taky
Tak pojedeme dál vole, rači pryč
No dyk, ale vole já mám na tebe bič

Tak pojedeme dál

Nevim ty vole, už mě nic nenapadá…

Tak prosím už jim neubližujme. Jsou tak milí a hodní a my jsme na ně škaredí. Nechápeme je a nechápeme jejích touhu po svobodě. Svobodě, svobodně zapíchnout nožík kam se jím líbí, třeba do naších zad. Svobodně si vzít co se jím líbí. Svobodně spálit byt, dům, vytrhat parkety, prodat do sběru vybavení. Stejně svobodně vytrhat kolejnice a dražní návěstidla.....Jsou tak hodní a milí.