Není dne, aby nepřišla z Bruselu nějaká novinka o dalších příkazech, nákazech a doporučeních. Někdy jsou úsměvná, někdy nechápave kroutíte hlavou, jindy jste zase jako hrnec pana Papina. Ovšem jsou taková doporučení, která už daleko překračují hranice zdravého rozumu.
Představte si, že vaše ratolest příjde ze školy domů, s jakýmsi veledůležitým dotazníkem, jaký umí vytvořit jen český úředník a v něm, namísto obvyklých dotazů ja jméno otce a matky, bude v patřičné kolonce nápis :
RODIČ 1...................................................................RODIČ 2.......................................................
Že je to nesmysl? Není. V roce 2010 totiž někdo moudrý v EU dostal nápad, že otec a matka je sexistické označení, které by snad nedejbože.. eh nedejalllahu...hmm nedejmohamede mohlo urážet homosexuální menšinu. A proto naše starostlivá máti EU vydala doporučení svým ovečkám, aby z oficiálních dokumentů vyřadily označení matka a otec. No a teď tomu přišla na chuť Litva, v rámci boje za politickou korektnost, nebo možná jen po EU něco chtějí, a udělala první krok k aplikaci tohoto doporučení. Prozatím tedy "pouze" v elektronických žákovských knížkách ale.... už je to tady.
Jestli se nevěřícně pod vousy, nosem nebo hidžábem usmíváte, pak vězte, že toto rozhodně není první případ, kdy je toto doporučení uváděno v praxi. Nedávno přišlo, jako vždy v tomto směru aktívní Švédsko s tím, že pojmenování otec - matka, vypustilo z některých dětských knih. Následovala sladká Francie a minulý týden mi referovali známí z Německa, že jejích dcera přišla domů ze školy, a hlásila že paní učitelka po ních chce aby říkali rodič A a rodič B, přičemž A je matka a B je otec. Ano, je to doporučení a není to příkaz, řeknete si možná. Jenže, já když vidím ty aktivní hlupce, kteří skáčou jak si EU pískne, tak si myslím, že od doporučení k příkazu zase až tak daleko být nemusíme.
Jen si říkám. Jak se u všech hromů bude řikat babičce a dědovi?
Ale vážně, je zajímavé sledovat, jak obraz tradiční rodiny, tvořené matkou, otcem a dítětem, či dětmi pomalu mizí a co je nejhroznější, mizí za podpory nebo dokonce na žádost oficiálních míst a úřadů. Je zajímavé a taky zarážející sledovat, jak úředníci, když náhodou narazí na nějaký odpor, dokáží vymyslet argumentace z říše nejhlubší fantazie, jen aby prosadili svou. Jak se snaží vnutit lidem představu, že život takový, jaký zde byl po celá staletí, co staletí, tisíciletí, byl vlastně nedokonalý a teprve teď přichází to pravé.
To že homosexuální páry budou mít možnost adoptovat a vychovávat děti, to jsem ochoten přijmout. Je hodně případů, kdy děti vyrůstají celý život v ústavech, bez šance na rodinné štěstí, tak proč jím nedat alespoň kousek naděje. Proč ale musí následně přirozenost ustupovat něčemu, co sice na existenci právo mít může, nicméně pouze za jasně daných podmínek? Proč naše děti nesmí být učeny a vychovávány k tomu aby byly hrdé na to že mají maminku a tatínka? Slovo rodič je neutrální a schází mu ta hřejivost. A žádný tydýt z Bruselu mne nepřesvědčí o opaku.
