Československý televizní divák, měl při vší té bolševické mizérii jedno velké štěstí. Tím byl fakt, že republiku pokrýval signál televizních stanic sousedních zemí, kde ředitelé jednotlivých televizí nebyli takoví prevíti jako byl Zelenka v ČSSR. A tudíž si občan bídu nabídky prvního a druhého programu, mohl vynahradit sledováním toho, co dávali u soudedů.
Samozřejmě, nejlépe na tom byli obyvatelé Jižní Moravy, Západních a Jižních Čech, kteří si lebedili u německé a rakouské nabídky. Ovšem ani my ostatní jsme na tom nebyli tak moc zle. Například Ostrava měla signál z Polska, Slováci měli Maďary, což taky nebylo nejhorší, až na ten jazyk. No a dederonská televize měla taky své světlé momenty.
Takže, zatímco první program nabízel Husáka, druhý program Brežněva, my na ostravsku volili alternativu v podobě vysílání z Katowic z Polska. A věřte mi, vy kteří tu dobu nepamatujete, byl to balzám na divákovu dušičku. Píšu o období mezi rokem 1975 až 1980 kdy jsem s radostí opustil pohostinství rozvinutého budování čehosi, co vybudovat ani nelze. Ovšem zpět k televizi. Pamětníci jistě vzpomenou. Programy ČST 1 a 2 byly nehorázně fádní a nudné. Pondělí, inscenace ze Slovenska, úterý inscenace odjinud a tak to šlo celý týden až do soboty, kdy večer všichni sledovali co odvážného řekne Jiřinka Bohdalová anebo co bude v kabaretu u dobré pohody. Filmy nic moc, ze západu donekonečna opakované komedie z Francie anebo mafiánské story z Italie.
Stačilo ale vstát z křesla, otočit kolečkem u vaší Dajány nebo Javoríny a dostali jste se do ráje. Pondělí, to i v Polsku byla bída a utrpení. Dávali teatr telewizyjny a opravdu se na to nedalo koukat. Ale pozor, přišlo úterý a s ním večer detektívní seriál. Já například pamatuju skvělý seriál Van der Valk. Což byla britská detektívka, klasického formátu, stejně jako později vysílaný seriál Sweeney. To tedy byly úterky a středa, to byla celkem nuda, protože převažoval fotbal, do kterého Poláci byli zblázněni. Čtvrtek opět detektívky, jako Kojak, Columbo a Ironside. Pátek pak příprava na sobotu, takže nějaký ten film. Zdůrazňuju že vidět v Polské televizi Ruský film, byl skoro zázrak. Byly pochopitelně ale až na Stierlitze, šly většinou v čase kdy nikomu nevadily.
No a sobotní program, na to se fanoušek těšil celý týden. To byla smršť, Televize Nova se může vycpat. Ráno pro děti pásmo Flinstones, Pepek námořník a další kreslené pohádky, Teleranek tomu říkali. V poledne a po poledni pořady pro všechny, odpoledne seriály. Kdo si vzpomene, Bonanza, Space 1999, Invaders. V podvečer dostala prostor maminka, která se podívala na Vlachovku, pak na televizní koniny, poté na už zminěnou Jiřinku s Vladimírem Dvořákem nebo Kabaret u dobré pohody. U nás už to byl takový rituál. Maminka si uvařila kávu aby vydržela a káva způsobila že po polovině programu spolehlivě usnula.
Ona ta kvalita programu taky dělala svoje. No jenže kolem 21:30 už jsem měl volné pole působnosti a uvařil jsem si kávu já, na mně púsobila jak měla, usedl do křesla po tatínkovi a zvolil TVP 1. První film byl už pryč ale to nevadilo. Nevím proč ale Poláci tehdy byli ujetí na westerný a tak ve 20 hodin většinou dávali nějakou podobnou slátaninu. Já westerny moc nemusím, až na světlé vyjímky jako je Mackennovo zlato nebo Bonanza.
Hlavní atrakcí sobotního večera ovšem pro mne bylo kino nocne. Přehlídka té největší filmové hrůzy, jakou si divák v Československu mohl představit. Horrory, většinou o oživlých mumiích. krváky, filmy grozy jak říkali Poláci ovšem takového kalibru ,že se člověk opravdu bál jít spát. A to si představte, že za celý film neukápla ani kapka krve. Ovšem děs byl vykreslený dokonale. Opět se jednalo většinou o britskou produkci, ale objevovaly se i filmy renomované jako Andromeda strain a podobně.
Jen jednou, jen jednou za celou dobu se stalo něco, co dodnes nechápu a nikdy jsem nezjistil proč k tomu došlo.
Opětovně jsem seděl v křesle, káva voněla, maminka spala a já čekal na film. Nevěděl jsem co to bude, protože jsem nějak promeškal programovou nabídku. Ale tušil jsem zážitek nezapomenutelný. Ona chvíle přisla a sličná hlasatelka sdělila že následující film je jen ale opravdu jen pro dospělé a že se jedná o Rumuský příběh ze života pilotů. Spadla mi čelist. Rumunský film v Polsku? Nemohu si vzpomenout jak se to jmenovalo, mám pocit že nějak jako letci na start ale nejsem si jistý. Zhnusen a otráven jsem srkal kafe, a sledoval příběh pilota, který pořad někde něco řešil a když neřešil tak ležel v posteli s nějakou servírkou a blbě tlachali. A najednou přišla šokující scéna a v okamžiku kdy přišla, probudila se za mnou na kanapi spíci maminka.
Rozespale zamžourala a řekla :" Svině, jaké má zarostlé podpaždí". Jak to dořekla otočila se a spala dále a já ji nevysvětloval že to co viděla nebylo podpaždí ale jiné, obvykle mnohem hezčí místo. Zíral jsem na obrazovku a abych vám tu scénu popsal...
Kamera byla postavena směrem k rozaženým nohám servírky. Na jejím bříše měl hlavu z levé strany ležící pilot, který ležel čelem k servírce, a řešili jak je nespravedlivé, že i když má nalétáno už tolik hodin, velitel mu nechce přidat peníze. Servírka střídave hladila pilota ve vlasech a delala si vlnky na ochlupení. No prostě zážitek opravdu nezapomenutelný. Upřímně řečeno to byla jediná opravdu zajímavá scéna celého filmu a já připomínám, že se jednalo o rok 1976. V pondělí ve škole jsme my chlapci nemluvili o ničem jiném a od děvčat jsme si vysloužili laskavé označení čuňata.
Joo sledování televize za bolšana byla legrace. Tedy nikoliv Československé, tam to bylo spíše k pláči.
Kolem vysíláni z Polska dokonce existovaly různé fámy. Nejznámější je ta, že jednou za čas, kolem druhé nebo třetí hodiny ranní vysílala polská televize filmy pro dospělé. Divák to poznal podle toho, že hlasatelka měla ten den velkou brož nebo květinu na šatech. Tato fáma dosáhla takových rozměrů, že se o ní samozřejmě doslechli i v Polsku a v jednom z kabaretu, tuším že to byl kabaret Olgy Lipiňske, si z Čechů udělali poměrně velkou legraci.
Tedy, zatímco soustruh Zelenka tvrdě utužoval línii KSČ v televizním vysílání, diváci na něj házeli bobek a koukali k sousedům. A bylo na co koukat. Vážně že ano.
