Předpokládám, že se dnes roztrhne pytel s články o výročí událostí z roku 1948. Událostí, které už byly popsány ze všech možných stran, událostí, které není možno nazvat jinak nežli teroristický převrat pod vedením zločinecké organizace. A protože se určitě najdou zdatnější komentátoři, kteří ony události popíšou přesněji, jazykem živějším, nežli jsem toho schopen já, omezím se jen na krátkou úvahu.
Nemám moc rád, když je lidem spíláno za to, že tyto události dopustili, že jím nezabránili. Byla to divná doba. Všichni byli ještě pod vlivem válečných let a toho, kdo Československo údajně osvobodil. Ale ano, byli to oni, tak přišli, jako na zavolání, bratři, přátelé z nejvěrnějších. Copak jsme se to všichni ve škole neučili? Samozřejmě že učili. Co nám ale učitelé zapoměli řict byla cena, za kterou toto osvobození bylo vykoupeno. No nic.
Byl tu rok 1948 a lidé měli v paměti i Mnichov. A v hlavě zmatek. Mladí dnes asi neuvěří, ale nebyl ani Facebook ani Twitter, ba co víc, internet bylo v té době slovo neznámé. Takže považuju za smutnou skutečnost, že se lidi nechali snadno zblbnout. Dokonce tak zblbnout, že na schůzích v továrnách hystericky ječeli a provolávali touhu po oprátce pro zrádce. Taková divná doba to byla. Jenže....
Dnes píšeme rok 2014. Máme Facebook, máme Twitter a máme i Google a Wikipedii. Těch kteří nemají přístup k internetu je, troufám si říct minimum. Celkově je přístup k informacím snadný a každý si může najít fakta o tom, jaké bestie byli komunisti. Nejen v ČSSR ale v celém světě. Kolik životů padlo za oběť této zrůdné a nelidské ideologii. A přesto tato strana neslábne a neexistuje žádná vůle v zemi, aby tento šmejd někdo jednou provždy zakopal hluboko pod zem tak, aby se už nikdy nepovedlo nikomu jej vykopat.
Veřejnoprávní televize, z jakýchsi zvláštních pohnutek dává prostor těm nejzvrhlejším hlasatelům ideologie nenávisti, jakými je Semelová a ve společnosti panuje jakýsi omamný duch svobody slova, kdy hlasy říkají že přece máme demokracii, tak si může každý říkat co chce. Tak nějak to ale bylo i v roce 1948. Nepodařilo se komunisty včas umlčet. Poslat je tam kam patřili. A národ za to zaplatil krutou a krvavou cenu.
V roce 1948, mělo Československo smůlu. Informace se šířily pomalu a tak měli komunisté prostor získat a upevnit svou moc. Občas si pohrávám s myšlenkou, co by bylo, kdyby se lidé měli možnost tehdy zorganizovat a otevřeně proti bolševickému moru vystoupit. Zbraně mezi lidmi byly. Byla ale vůle?
Dnes jsou k dispozici všechny možné informace. Víme co komunisti provedli. Víme kolik krve prolili a že ta krev je stále na jejích rukách. Přesto jsou tolerování a co více, jejích volební výsledky jsou nadmíru úspěšné.
Nechápu to. A upřímně řečeno, ani to nechci chápat.
