Bylo to v roce 1983, když na konferenci v Orlandu, president USA Ronald Reagan pronesl památná slova o SSSR jako o říši zla. Slova, která se zlatým písmem zapsala do historie lidstva.
They preach the supremacy of the state, declare its omnipotence over individual man and predict its eventual domination of all peoples on the Earth. They are the focus of evil in the modern world....
So, in your discussions of the nuclear freeze proposals, I urge you to beware the temptation of pride, the temptation of blithely declaring yourselves above it all and label both sides equally at fault, to ignore the facts of history and the aggressive impulses of an evil empire, to simply call the arms race a giant misunderstanding and thereby remove yourself from the struggle between right and wrong and good and evil.....
Tento projev fakticky odstartoval konec hrůzovlády tohoto společenství, kterému vévodili největší zločinci v dějinách civilizace.
Bohužel, jednalo se nikoliv o konec definitivní ale o pouhou pauzu, protože politika nástupců Ronalda Reagana nebyla ani zdaleka tak důsledná. Ronald Reagan, za dvě období svého presidentství dostal SSSR na kolena. Přistoupil na sovětskou hru o zbrojení a dovedl jí do naprosté dokonalosti. Podařilo se mu Sovětský svaz zlikvidovat jeho vlastními zbraněmi a tím že zahájil přezbrojování, ekonomicky SSSR zruinoval. Po nástupu Gorbačova a následném rozpadu SSSR se svět ocitl v jakémsi hypnotickém snu, Gorbačovovo fluidum působilo jako opium a politici uvěřili, že zlo zmizelo a že země, které se stala mocenským nástupcem SSSR, tedy Rusko, bude pro všechny mírotvorným a důvěryhodným partnerem. Dostatečným varováním pro západní svět nebyly Ruské akce v Lotyšsku, Litvě a Estonsku poté, co tyto země deklarovaly svou vůli po svobodě a samostatnosti. President Bush starší se věnoval aktivitám v Iraku, president Clinton se věnoval Monice Lewinski a syn starého pána, George W. Bush.... kdoví čemu ten se věnoval. A současný podnájemník v Bílém domě, toho nelze komentovat vůbec aniž bych porušil alespoň elementární slušnost. A tak se stalo, že Rusko, které nikým nehlídáno, pomalinku se vracelo zpět do dob starodávných a v současnosti se stalo ještě daleko větší hrozbou pro světový mír, nežli tomu bylo v případě SSSR.
Jde o to, že v čele Ruska nestojí žádní senilní dědci, jako tomu bylo v minulosti. Sám nejmocnější z nich, malý velký Putin má za sebou obrovskou kariéru agenta KGB, kde rozhodně nebyl žádným pěšákem. Je to vynikající analytik, který moc dobře ví, jaké je světové rozložení sil. Světová politika se nebezpečně posunuje doleva a roste sentiment k starým časům. Ekonomická krize, o které politici s oblibou tvrdí že je u konce, se ke konci ani nepřiblížila, což běžný občan pociťuje na své peněžence. To vše, spolu s problémy se zaměstnanosti v Evropě, s přívalem imigrantů Putinovi hraje do karet. On ví, že západ není schopen postavit se mu vojensky a že ekonomické sankce, jsou jen malinkým jarním vánkem, který jej neohrozí. Proto rozehrál ukrainskou hru, která je ovšem pouhým začátkem. Všichni vídíme, jaký je scénář a jak se naplňuje. Logisticky je tato hra rozehrána naprosto dokonale. Putinovi nezáleží na čase. On ví že čas je na jeho straně. A jak to vypadá, nemusí se ani obávat následujících presidentských voleb v USA, kde sice téměř jistě zvítězí republikan, nicméně, na obzoru není vidět žádného nového Ronalda Reagana a tak se Putin nemusí obávat žádných komplikací a svůj sen o obnově, buďto rozpadlého SSSR anebo velkého Ruska, pomalu začít přibližovat naplnění.
Říše zla je zpět a v plné parádě. Ovšem zatímco před 30. lety se jí celý svět děsil, dnes je možno slyšet volání hurá a sláva. Svět zapoměl na Gulagy, zapoměl na to co to bylo za hrůzu, to budování komunismu. Svět si už nepamatuje, že ten boj za mír, skončil málem zničující katastrofou. Dnes mnohé země a národy strkají hlavu do oprátky dobrovolně.
