Před odletem na pohřeb Václava Havla, jsem se v Chicagu setkal s přáteli a zašli jsme na skleničku. Mimo jiné padla otázka, jak vnímají občané úmrtí svého expresidenta. Celý ten chaos byl teprve v záběhu a tak jsem chvíli před odpovědi přemýšlel. Ale odpovědět po pravdě by zase takový problém neměl být. Chtěl jsem říct " blbnou" ale nepřišlo mi to dostačující.
Češi jsou v podstatě paka. Když hokejisté nebo nějaký sportovec vyhraje, poskakují po Staromáku jako diví. Když nějaký sportovec umře, následkem havárie, neváhají mu na náměstí vystrojit pohřeb. A totéž se dějě kolem smrti expresidenta. Kdybyste se zeptali před 14 dny na názor na osobnost pana Havla, stejných lidí, kteří dnes zapalují svíčky, asi by ohrnuli nos a hudrovali něco o tunelech a podvodech. Ti informovanější by určitě zmínili pověstnou amnestii. Dnes ale všichni svorně mašírují městem a roní slzy.
Druhý extrém jsou diskutéři. Přiznám se, že takovou přehlídku hnusu a lidského odpadu jsem ještě neviděl. A nejen v diskusích. Existuje blog, kde jejích majítel dává široký prostor všem kdož si chtějí kopnout anebo alespoň plivnout. A tak byl Václav Havel srovnán se Stalinem i Hitlerem. Dokonce se mu dostalo srovnání i s Kim Čong Ilem. A nejnověji i se samotným Heidrichem. A jeho manželka byla navíc označena za příležitostnou prostitutku.
A proč to všechno?
Zemřel člověk, který byl presidentem a pomohl vzniknout demokratickému řádu v zemi. Udělal chyby, udělal i mnoho dobrého. Není ale důvod, dělat z něj modlu ani démona. Byl to jen člověk. Z masa a kostí. Ve škole se možná o něm budou děti v budoucnu učit. Uvidíme co. Možná se dočkáme i letiště s jeho jménem. To se mi líbí. Ale tím by to mohlo skončit. Obávám se ale, že ještě hodně hluboko v roce 2012 bude všude možně spousta keců o tom jaký to byl chlapák anebo naopak, jaký to byl prevít.
Ale tohle vše jsem svým americkým přátelům říct nemohl. Nepochopili by to. V USA když zemře expresident, mluví se o tom maximálně týden. A to přeháním. Viz příklad Ronalda Reagana. Pak je ticho. Takže nakonec ta moje odpověď byla problémem.
Řekl jsem jím, že lidé jsou smutní, že nosí svíčky a že v televizi nemluví skoro o ničem jiném. Nepochopili. Tak jako nechápu já.
Pane Václave Havle, odpočívejte v pokoji a přeji Vám, aby do místa Vašeho odpočinku nedorazily ty hromady hovadin ať z jedné strany či ze strany druhé. Já osobně raději viděl presidenta který se nestyděl přiznat že kouří jako tovární komín, že sklenka dobrého moku není jeho úhlavním nepřítelem a že hezká ženská mu poškádlí hormony, nežli suchara, který mluví jako učebnice a není s ním žádná sranda.
