Politický válečný konflikt si tentokráte vzal na mušku ministra zahraničí Schwarzenneggera....eh, čo to tárám, Schwarzenberga. No co, schwarz jako schwarz.
Vrchní válečník Klaus se do ministra obul, protože ten se předtím obul do předsedý vlády. Podstata sporu nepřekvapuje. Jedná se o klasický konflikt mezi eurohujery a zastánci národní svobody a identity. K těm se řadí jak taťka Šmoula Klaus tak Nečas. Hujery reprezentuje spící panna Schwarzenberg. Obě strany ovšem postupují tak nešikovně, že kdyby se takto vedly skutečné války, byla by to pohodička. Nečas odmítl podepsat dokument ale jednim dechem dodává, že nevylučuje možnost podpisu později. Škobrt na druhou. Herr generál Klaus ovšem přispěchal Nečasovi na pomoc a to hodně podpásovým úderem. Vyčetl ministrovi zahraničí, jeho reakci na Okamurův názor na řešení cikánské otázky. Tady bych se ovšem knížete zastal. Ta Okamurova myšlenka totiž byla tak pitomá, že osobně považuju Schwrzenbergovu reakci za ironickou. Představa vytvoření cikánského státu je totiž , něco, co je zajímavé tím jak se to vymyká zdravému rozumu.
A tak proti sobě stojí vrchní generál Klaus, s pobočníkem jeho excelence Nečasem po svém boku, versus kniže Schwarzenberg a všichni se hlasitě překřikují, kdo škodí více. Osobně si myslím, že osinou v prdeli České republiky jsou všichni tři.
Klaus tím, jak svůj nemalý potenciál plýtvá směrem ku svým pochlebovačum, Nečas, protože neni nic víc nežli byrokratický ouřada a kniže Schwarzenberg je smutným příkladem trapného konce kdysi moudrého politika, který v závěru své politické dráhy, místo aby odešel se ctí, přijímá roli šaška.
