Srovnávání nesrovnatelného

Velmi dobře si pamatuji neochotu prodavaček v minulém politickém zřízení a jen naprostý ignorant může tvrdit, že se v jejich chování téměř nic nezměnilo. O šíři a kvalitě sortimentu nelze mluvit, neboť za nedostatek zboží prodavačky (zpravidla) nemohly, ale posun v přístupu k zákazníkům je obrovský. V USA jsem nebyl, tudíž nemohu srovnávat. Velmi spokojen jsem byl s nákupy v Londýně, odmyslíme-li si astronomické ceny potravin.

No, a to jsi zapoměl na to nejlepší

přijdeš do prodejny, chceš se v klidu rozhlédnout a v tu ránu za Tebou vyrazí "ohař " prodavačka a začne Tě stopovat, že jako kdyby jsi kradl. SUPER - v tu ránu mám po náladě a odcházím.

Tuhle se mi stalo v InterSparu

že jsem šel k pokladnám a všiml jsem si, že se pokladní chystá otevřít novou pokladnu. Měl jsem radost, že nebudu muset do fronty, ale nechtěl jsem na ni kvaltovat - no nic, nechám ji chvíli nachystat a jakmile mi dá pokyn, nachystám se. Nespouštěl jsem ji z očí a čekal jsem na pokyn, pokynutí, gesto.

To přišlo: Podívala se na mě škaredě, jako že zdržuju a "no tak pojďte, na co čekáte!"

Re: Tuhle se mi stalo v InterSparu

A já zase šel k pokladně - zboží jsem vyložil na pás a v košíku zůstal pouze můj 5-ti měsíční syn v autosedačce. Baba Jaga pokladní na mě štěkla, ať ho zvednu - jestli pod tou sedačkou něco nepašuju. O.K. řekl jsem si - chápu, kluka v autosedačce jsem nadzvedl - baba provedla scan košíku a prej ještě kluka ze sedačky ven. No tak to bylo i na mě moc. Krátká, slušná ( z mé strany) slovní potyčka vyvrcholila příchodem ochranky - po slušném dotazu ( k mému údivu ze strany ochranky ) následovalo vysvětlení a mé sdělení, že syna šacovat nenechám. Ochranář se mě zeptal " a vy tam jako něco máte? " " Jo, dítě, všechno ostatní jsem zaplatil u kasy " " tak se nezlobte, nasle " - a tím to skončilo, tada až na to, že na mě civělo dalších cca dvacet lidí jako na lapku

Karma

Inu, je to trochu i umění, poznat kdya jak oslovit zákazníka.

Když jsem

pracovala ve fotoprodejně, tak jsem se snažila přesně o to, co popisujete v posledním odstavci. Myslím, že se to celkem i dařilo. Ale rozhodně jsem se nesnažila osolit to jiným prodavačům. Ale je fakt, že jsem nesnášela neochotné prodavače, protože jsem si sama ověřila, že člověk může být slušný a ochotný a není to nemožného i když to děláte den co den 8 hodin denně.

Vždycky jsem se musela v duchu smát, když přišel zákazník už naštvaný a ode dveří na mě vyletěl, že má třeba reklamaci a byl evidetně připraven se pohádat. A já mu vždycky vzala vítr z plachet tím, že jsem se chovala slušně. Reklamaci přijala a vyřídila a vysvětlila, co se vlastně stalo. Vždycky odcházeli v pohodě a několikrát se stalo, že se mi i omluvili, že na mě na začátku křičeli.

Re: Když jsem

Tzv. teror slušnosti. Ano to funguje