Podvod století..... náš zákazník, náš pán

Ještě si to pamatujeme. Heslo o zákazníkovi a pánovi nás masírovalo v dobách minulých pokaždé, když pán vajíčko smekl klobouk a přišel čas na televizní reklamu.

Nejen ale reklamní přestávky, nás přesvědčovaly, že my, zákaznící jsme páteří socialistického obchodování. Televizní noviny rovněž velice často ukazovaly ředitele, náměstky a podobné elementy, kteří nás s úsměvem ujišťovali, že nákup právě u nich, je tím nejlepším, co můžeme udělat.

Jaká byla skutečnost, to si mnozí z nás pamatujeme. V samoobsluhách nekonečné fronty na košíky, a u pokladen pak fronta ještě delší. Mezitím fronta na maso, chleba, salámy a samozřejmě zeleninu. Vše pod jednou střechou.

Sametová pohádka tisíce a jedné noci nám dala naději, že se z hesel stane skutečnost a my, jako zákazníci se staneme vítanými a hlavně respektovanými návštěvníky obchodů, restaurací či jiných provozoven, zabývajících se službami. Jenže namísto toho, dorazilo k nám cosi, co nemá snad ani přesné pojmenování, ale rozhodně to není kvalitním zákaznickým servisem. Znáte to, přijdete do krámku a zatetelíte se radostí, že tam nikdo není a vy budete moci v klidu a pokoji vybírat, anebo se jen podívat co tam mají. Chyba lávky. Už v okamžiku kdy chytnete za kliku, se vám v ústrety vyřítí osazenstvo obchodu. Já tuto situaci prvně zažil v USA. Tehdy mne šokovalo, že se mne prodavač ptá jak mi může pomoci. Vyděsil jsem se, že snad vypadám tak špatně, že potřebuju pomoc. Pak jsem pochopil, že se jedná o frázi, kterou manažeři, čert ví proč, považují za zdvořilou a vítanou. Proto mne při porevolučním návratu do Československa nevyděsilo, ale spíše překvapilo, jak rychle se tento neřád dostal až k nám. Prostě zapomeňte, že na tržnici nebo i v kamenném obchodě, kde není zrovna narváno vám bude dopřáno se jen tak v klidu porozhlédnout po nabídce. Nová doba přináší aktualizaci v tom, že i v supermarketu, když stojíte a přemýšlíte zda koupit to či ono máslo, hned je u vás kdosí nabízející vám pomoc.

Opačným extrémem je ovšem naprostý nezájem. S tím máme taky své zkušenosti a proto není třeba speciálně rozvádět. Stojíte, stojíte a pořád stojíte a nikde nikdo. Ale pozor, kdyby vás napadlo se obsloužit sami a odejít bez placení, hned je vedle vás plno.

To vše samozřejmě platí i o restaurační zařízení, v současné době tolik populární fast foody. V USA jednoznačně vede v hlouposti SUBWAY. Je to taková provozovna, kdy vám na rohlík nacpou kousek masa, kousek zeleniny, zalijou to nějakou omáčkou a řeknou vám že je to zdravé. Američané, kteří jsou neobyčejně tlustí, tak mají SUBWAY rádi. Pokaždé nežli se jdou najíst do Mc Donaldu, dají si na SUBWAYi nějakou tu housku a pak jim mekáč více chutná, protože předtím pojedli zdravě. Nabídka v této zdravé jídelně se pravidelně střídá. Tedy...názvy jídel se střídají. Jídla zůstávají stejná. SUBWAY je i v České republice. V Praze, Plzni a snad i v Brně / styďte se /. A způsoby prodeje jsou stejné jako v zemi původu, v USA. Příklad... Dobrý den, dal bych si malý sendvič šunkový....A nechtěl byste velký? Zní dotaz...Nechtěl, stačí mi malý.Ale s velkým byste ušetřil x korun....A v ten okamžik máte po náladě.

Jo zákazník náš pán. Připomíná mi to situaci z doby, kdy se na vojnu muselo a mladý člověk zbytečně trávil dva roky blbnutím v uniformě. Tehdy byli takzvaní bažanti, kteří první rok trpěli a druhý rok to vráceli mladým, čímž byl prý zachován jakýsi koloběh. Stejné to je v zákaznickém servisu. I prodavač je totiž zákazník. A tak když musí trpět moresy jiných zákazníků ve své pracovní době, dělá pak dusno kolegům při nakupování.

A důvod toho všeho je jediný. Manažerské rychlokvašky, vyhoněné jakýmisi brožurami o podnikání, se domnívají, že když se zákazníkovi takzvaně bude provádět vlastnoruční očista zadnice, že zákazník bude spokojen a bude se rád vracet. A tak se různí vedoucí předhánějí v neskutečnostech. Například....nejste maximálně spokojeni? Vrátíme vám peníze. Haha.Neznáte lidi. Nikdy nejsou spokojeni ale slovo bylo řečeno a prodavač je nucen peníze vrátit. Jinak, zákazník se zlobí.

Já jako zákazník mám jednoduché přání. Přijít do obchodu nebo restaurace, kde mne slušně pozdraví, slušně, nikoliv ječením ode dveří typu vítáme vás  u nás. Po pozdravu mi nechají čas a prostor k výběru, protože ono je to veliké obchodníkovo umění, vycítit okamžik, kdy je klient připraven a teprve pak jej oslovit. Jestliže se ovšem na mne vrhne celá prodejna hned jak otevřu dveře anebo se mne každých pět minut ptají jestli mám vybráno, otáčím se a jdu pryč.

Asi toho chci hodně. No nic, tak jsem se alespoň vykecal a jdu teď něco dělat. Krásný první listopad přeju všem zákazníkům i prodejcům.