Pět minut smíchu, nahradí krajíc v břichu

Mám rád komedie a veselohry. Rád se směju a tak jsem vděčný za každý film, který tento důležitý prvek k divákovi přináší. Samozřejmě, nejbližší jsou mému srdci komedie české. Klasici české veselohry, Haas, Pivec, Nový, Menšík, Werich Frič a Vlasta Burián jsou zaručenou cestou k relaxaci po těžkém dnu.

Mám rád veselohry, kdy smíchy padáte ze židle a nemusíte přemýšlet o poselství, které Vám kdosi servíruje. Proto volím raději Funése nežli Allena nebo bratry Coeny. Na ty jsem obzvláště alergický.

S lítosti ovšem pozoruju, že se točí stále méně legrace a tvůrci do svých filmů více a více vsunují jakási svá hlediska a pohledy, které legraci nakonec naprosto zabijí. Česká republika má dva veseloherní klasiky, možná tři, kteří měli všechny předpoklady točit kvalitní veselohry, ke kterým by se divák i po letech rád vracel. Jsou to Václav Vorlíček a Zdeněk Troška. K mému velkému zklamání musím konstatovat, že oba na svou pověst rezignovali a to co dělají, pokud něco dělají, je jen trapnou reminiscencí dávných časů.

Václav Vorlíček, klasik českého filmu, po sametové komedii nenatočil nic, co by stálo za pozornost. Přestože se před ním objevily nové možnosti, kdy cenzůra už neexistovala, nevyužil jích a výsledkem je naprostý děs v podobě seriálu Arabela se vrací a filmů Ohnivý pták a Jezerní královna. Vinu vidím především v tom, že byl dal příliš velký prostor německé produkci a tak výsledná díla spíše reflektovala germánské ságy, proti kterým osobně nic nemám a mám je naopak ve veliké oblibě, nicméně proslulá poezie a kouzlo dávných Vorlíčkových děl se vytratily. Pokračování Dívky na koštěti je už jen pořádným hřebem do rakve umělcova díla.

Zdeněk Troška, kdo by nepamatoval jeho začátky. Princezna Jasněnka. To byla krása. Pak přišel čas serie o Slunci, Senu a dalších věcech. Hodně ukřičené, zbytečně rádoby lidové, nicméně  klasika a svůj účel to splnilo. Poté opět návrat k pohádkám. První princezna ze mlejna. Krásná romantická pohádka, zajímavé herecké výkony. Druhý díl už tak zajímavý nebyl a navíc se ukázalo, že Troškova láska k rodnému krají a hlavně jazyku, může být někdy dost otravná. S pekla štěsti už přineslo náznaky útlumu. Dosud ovšem jeho filmy plnily svůj účel. Divák se bavil. To je to hlavní. Kritici sice zuřili, Mirka Spáčilová vařila jedovaté lektvary, nicméně, co do kritiků. Divák je rozhodující. Kritik je jen osina v ...však víte kde.

Následná trilogie Kameňák sice trhala rekordy, ovšem tentokrát pan Troška sáhl hodně nízko. Na každém dílu bylo naprosto zřetelně znát, že jde jen a jen o zisk. A pro mně v této chvíli začal Troškův umělecký pád. To co předvedl ve filmu Doktor od jezera hrochů se nedá nazvat jinak nežli katastrofou, fiaskem. Už jen angažováni strašidla Holubové, byl dost zrůdný krok. Děj prakticky neproběhl. Vše bylo možno odbýt za 30 minut. Lékař se pohádal s tchýni a manželkou, odjel do Afriky, tam si uříznul prdel, pak se vrátil a v nemocnici našel snad novou lásku. Tečka konec. Nic mezi tím. Autor knihy, pan Švandrlík asi moc radost na nebesích nemá. A to se na jaře začne natáčet druhý díl.

Dlouho očekávána pohádka Čertova nevěsta Troškovu pověst nezlepšila. Slabé herecké výkony. Nejslabší byla Sabina Laurinová. Místy až příliš okatá kopie původní televizní verze. Hodina a půl čistého vodního vývaru.

Přitom pan Troška je jeden z nejtalentovanějších tvůrců. Sklidil úspěchy s Donem Carlosem v Národním divadle. Hamlet v divadle u Kalicha rovněž slavil úspěch. Možná, přílišná snaha se divákům zalíbit, není to co dobrá veselohra potřebuje.

Přitom nemáme jen Vorlíčka a Trošku. Trošku v ústraní stojí Jaroslav Soukup, jehož trilogie o majoru Maisnerovi byla nadčasovou parodií české policie. Tento režisér se pro mně dost nepochopitelně odmlčel a od roku 2001 nic nenatočil. Tedy pro film. Snad něco pro televizi ale to je málo.

No a nakonec bych rád zmínil Dušana Kleina. Režisér básníků se nejnověji připomenul televizním seriálem Cukrárna. Brilantní příběh, natočený s lehkostí a jemným humorem, kde jedinou chybou byl první díl, kdy jsem měl obavu, že se jedná o další dílo presentující kluky rošťáky, ze kterých se nakonec stanou Dušínové. Naštěstí od druhého dílu to byla cukrářská lahůdka a dámy Janžurová, Konvalinková a Štěpánková, za asistence Jana Hrušinského předvedly bravůrní koncert hereckého umu. A Veronika Žílková? Mnoo kdyby se pořád netvářila jako že má zácpu, tak by jí to i slušelo.

Výše uvedené je pouze subjektivním pohledem diváka, milovníka smíchu, kterému už dost lezou krkem potoky krve, vyhřezlé vnitřnosti, neustálé zabíjení a mučení a který chce usednout k obrazovce nebo před plátno a bavit se a smát se a odcházet s příjemným pocitem klidu. Pokud se mnou nesouhlasíte, je to v pořádku, já bych určitě nesouhlasil s Váma. Nenávidět se ale proto nebudeme. Že ne?

Celý seriál cukrárna najdete, máte li zájem na webových stránkách české televize.