V jednom německém časopisu, přečetl jsem si informaci, že vědci z Francie statisticky zjistili, že minimálně 65 procent mužů vykonává malou potřebu vsedě.
Tedy, málem jsem se udusil rohlíkem, když jsem to četl. Co už dnes všechno statistika zkoumá? Nevím, co to ty frantíky napadlo, takový výzkum a k čemu je dobrý a hlavně by bylo zajímavé vědět, zda od oněch 65. procent vědci zjistili, co je k tomuto počínání vede.
Já osobně patřím k oněm procentům, o kterých hovoří výzkum. Vedla mne k tomu vrozená lenivost. Pánové asi pochopí. Ve dvě v noci vás probudí protivný tlak. Přestože se snažíte ze všech sil usnout, nedaří se a vám je jasné, že budete nuceni opustit pohodlí postele. Dorazíte tam, kde i pan president chodí sám a nepřipadá v úvahu, že byste mohli stát. A tak pohodlně usednete a necháte moudrou přírodu, ať se o vše postará sama, když už vás probudila. A máte li štěstí, pak vás posed ukolébá a vy pomalinku upadnete do náruče Morfea. Pak se jen zlehka proberete, spláchnete, umyjete si ruce a více spíci nežli bdělí se vrátíte do postýlky. Má to své další výhody, mezi které patří fakt, že vás ráno neseřve manželka či přítelkyně, co že jste to zase udělal za svinčík. No jo, ženským se to mluví, když ony prostě sedí kdy se jím zachce a je to společensky přípustné a zvykem.
No a z tohoto nočního zvyku, se u mne stal zvyk celodenní, který jsem seznal zvykem velice pohodlným, po všech stránkách. Pánové opět mi dají za pravdu, když si uvědomí, kolik dá práce vykonat tuto potřebu bez nehody, máte li například bílé či vůbec světlé kalhoty.
Takže jsem byl nakonec rád, že jsem onen časopis přečetl, a zjistil tak, že se touto záležitostí zabývají i moudré hlavy a tudíž je to veledůležitá věc.
S pozdravem sedu zdar, přeji všem sedícím i stojícím hezký víkend.
