Situaci kolem výpovědí lékařů sleduju od počátku. Je složité se orientovat, kdo je v právu a myslím si že je to prakticky naprosto nemožné. To byl taky hlavní důvod, proč jsem se tomuto tématu nevěnoval a i můj dnešní komentář je vlastně spíše úvahou nežli stanoviskem.
Jak jsem pochopil, jedná se hlavně o lékaře ze státních nemocnic. Tedy o všechny ty anesteziology, internisty, chirurgy a podobně. Jedná se o lékaře z nemocnic, které patří státu, to znamená, že jsou přístupnější potřebám občanů, nežli soukromé kliniky. Jedná se o lékaře, kteří, kromě toho že slouží lidem, pracují ve službách státu a stát má povinnost zajistit podmínky aby svou práci mohli vykonávat úspěšně a aby odměna za tuto práci byla adekvátní. Je tomu tak ale ve skutečnosti?
Následující tabulka nám ukazuje platy lékařů, jaké jsou ve státním sektoru :
Nástupní plat lékaře je cca 14 tisíc čistého měsíčně
Plat lékaře ve státní nemocnici po 32 letech praxe je asi 23 tisíc čistého měsíčně.
Pochopitelně, odborníci mají tento plat vyšší ale stejně, porovnáme li tyto částky s platy politiků, anebo manažerů středních firem, pak dojdeme k názoru, že cosi není v pořádku.
V každé zemi, by pro rozpočet mělo platit tabu, pokud se jedná o škrty a odebírání finančních prostředků. Toto tabu by mělo platit pro zdravotnictví a školství. Pro společnost není nic důležitějšího, nežli fungující zdravotní péče a kvalitní školní výchova. Česká republika je ovšem jakýmsi hybridem, kdy politici šrtají a přepisují ale to co zůstává netknuto jsou jejích vlastní platy a výhody.Úloha politika, ministra, poslance je jasná. Musí zajistit, aby země prosperovala. Má k dispozici mocný potenciál finančních a materiálních prostředků. Politik má svůj plat jako odměnu za to, že svou práci bude vykonávat spolehlivě a její výsledky neohrozí občany.
Pan ministr Heger svůj úkol rozhodně nesplnil. Nedokázal zabránit rozpočtovým škrtům a hlavně ,nedokázal přesvědčít lékaře, že jejích odchod není správný. Oni ti lékaří totiž, to nejsou žádná krvežíznivá monstra. Oni chtějí dostat za svou práci zaplaceno. Chtějí pracovat v podmínkách, kdy budou vyloučeny jakékoliv stresy.Stres je totiž pro lékaře nepříjemná hrozba a pro pacienta je to smrtelné riziko. Lékař nemůže pracovat ve stresu.
Pan ministr, namísto aby vyvodil osobní zodpovědnost, hrozí pracovní povinnosti.Pan ministr by měl okamžitě odstoupit. Není člověkem na své místě. A celá vláda není vládou na svém místě a měla by podat demisi. To se ovšem nestane, protože tak snadno vydělané peníze už nikde neseženou.
Pro občany to znamená jedno. Stali se rukojmími v rukách šílenců. V rukách bezcharakterních stvůr, které mají dost peněz na to, aby si zaplatili kvalitní péči, třeba i v cizině a kterým pramálo záleží na vlastních voličích. Nechci se ovšem slepě zastávat lékařů, kteří hrozí odchodem. Je totiž na nich, aby zvážili, zda i oni sami nejsou rukojmí v rukách odborových bosů.
Tuto větu jistě všichni lékaři znají, je součástí přísahy, kterou každý z nich někdy skládal. Přísahy, která stále platí a která má vyšší hodnotu, nežli materiální statky...
Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku...
