Nebudete zapomenuti

Je těžké psát cokoliv, když myšlenky nedrží při sobě a mozek se stále ptá proč? Ruce se mi třesou a oči vlhnou, přesto chci poslat pár slov do nebe. Svým blízkým, kterým v tuto chvíli patří modlitby a myšlenky všech slušných lidí světa.

 Oni vědí že jsou slabí. Oni vědí že jsou bezmocní. Že neexistuje síla ani moc, která by mohla splnit jejich zvrácenou touhu, zničit a vyhladit lid Israele a stát Israel. Jsou bezmocní, jsou zoufalí a jsou zbabělí. Jako krysy, zákeřně a podle, neváhají zautočit a zabíjet ty, kteří se chtějí radovat ze života. Ale i ta krysa má odvahu zautočit zpříma, jenže ti, kdož pokrytecky křičí o Bohu, ti tolik odvahy nemají. Nemají sílu postavit se armádě, odhodlané bránit svou zemi. Nemají odvahu k boji muž proti muži. Namísto toho zabíjejí bezbranné a ze zálohy.

Vám, kteří namísto dovolené u moře, jste byli povoláni k věčnému odpočinku chci říct. Nebudete zapomenuti. Jako já na vás nezapomenu, nezapomene ani stát Israel a oběť kterou jste nedobrovolně přinesli nebude marná.

Nikdo nezničí stát Israel a ti kdo stojí za včerejším teroristickým útokem za to draze zaplatí.