Ano, vánoce se blíží a protože čas nějak utíká rychleji, než tomu bývalo dříve, je čas pomyslet, jak je prožijeme, jaké si je uděláme. Při šmejdění po českém internetu jsem narazil na článek, který skvěle reflektuje dnešní dobu.
Paní, či slečna Buřinská se zamyslela nad tím, co udělat, aby nás vánoce nezruinovaly. Přiznávám že tato úvaha mne donutila vzpomenout na vánoce mého dětství a dospívání.
Pokud mi moje skleroza dovolí a pan Alzheimer nebude mít námitek, pamatuji se, že se jednalo o svátky na které jsme se jako děti nesmírně těšili, protože nás čekaly jednak prázdniny, ale hlavně bylo všechno kolem naplněné jakýmsi zvláštním klidem. Samozřejmě jsme ty pocity zažívali pouze my, protože rodiče měli moře starostí s dárky a nákupy. Na rozdíl od současnosti, pomeranče, banány a mandarinky, se líně nepovalovaly na pultech, nemluvě o dalších exotických produktech a problém občas bylo, sehnat i kvalitní maso na řízky. Přesto, den před štědrým večerem už vše vonělo napečeným cukrovím a my, spratci nezbední čmuchali, kde mohou být ty dárky ukryté.
Ano, dárky, to bylo i hlavním tématem článku paní autorky na novinkách, která radí udělat si rozpočet, co komu a za kolik. No a to je právě to, co mne v posledních letech trošku vyvádí z míry. Jako dítě jsem dostal například hokejku, nebo brusle. Pamatuju si také na bundu, či tričko s postavami s Mayovek. Kdo ví, kde to naši sehnali. To už asi nezjistím. Mezdi dárky byla i mikina, podobná oděvu Old Shatterhanda. Knihy a nesmím zapomenout na sešity s Rychlými šípy. To byly moje dárky, které jsem dostával. Samozřejmě že né najednou, ale během několika let. Každé vánoce jeden, doplněný například o klasické části oděvů. A nebyl to jen můj případ. Ve škole po Novém roce panovala taková přehlídka toho co kdo dostal. Chlubili jsme se a já se chlubil rád, protože každý takový dárek ve mne vzbudil nadšení. Ostatně, mí spolužáci na tom byli stejně.
A dnes? Jen to zkuste, dát potomkovi knihu nebo tričko, například s někým populárním. Se zlou se potážete a nejhorší na všem je, že toto " obžérství " je cíleně podporováno ze všech stran. V reklamách slyšíme, že bez tohoto mobilu nebo IPADU prostě nemůžete existovat. Tato plazmová televize je naprostou nutností a že pokud svému dospívajícímu potomkovi nekoupíte dárek za desítky tisíc, jste krkavčí rodič. A do toho hodnotné dárky pro známé a jejich známé a samozřejmě i pro šéfa či šéfovou. Vy snad na to nemáte? Ale to přece není žádný problém. Pro vás jsou tu různé půjčky a úvěry, kde sice zaplatíte navíc nějakých 30 a více procent, ovšem nejděte do toho, když vám to umožní se ukázat.
V době mého mládí, bylo předvánoční období spojeno i se špionážními akcemi, které měly za cíl zjistit, co ten který obdarovaný má touhu dostat.
Dnes se toto špionství omezuje na průzkum, co je nejdražší a která banka nám na to půjčí.
Zkrátka, vánoce se vytratily kdoví kam a zůstal jen shon a nervydrásající honička za úspěchem. Cukroví nevoní, protože si jej koupíte v Tescu nebo co já vím kde? Rybu koupíte už naporcovanou, bramborový salát za pár korun ve večerce. A sváteční večer už není spojen s nadšeným rozbalováním, protože nakonec, všichni už vědí co dostanou. Hlavně to musí být cool a in a co nejdražší.
Dostal jsem kdysi pod stromeček vinylovou desku Deep Purple in Rock. Tuším že to bylo v roce 1974. Byla hodně drahá a skládali se na ní maminka i brácha a babička. Brácha ji sehnal někde od známého, protože pro ty co to neví, v roce 1974, jste si nemohli v krámě koupit desku Deep Purple. Mohli jste si koupit Karla Gotta, nebo Helenu Vondráčkovou. Určitě jste si mohli koupit Muslima Magomájeva. Ale nemohli jste si koupit desku Deep Purple. Proto jí brácha sehnal kdesi od známého. Obal byl poškrábaný a deska taky trošku chrastila při hraní ale já se cítil jako bych dostal největší poklad na světě. V noci jsem s ní spal. Tedy s obalem, protože desku mi brácha prozřetelně z něj vytáhl. A první svátek i následující dny jsem jí k zoufalství maminky poslouchal a to pěkně nahlas.
Dnes se na dárky celá rodina neskládá. Tedy, možná někde ano ale dnes se na dárky berou úvěry a půjčky, které se pak celý příští rok splácejí. A asi se vytrácí i to nadšení a ta radost.
Je to velká škoda.
