Ano, stalo se přesně to, co se očekávalo, i když, rozum se zdráhá tomu uvěřit. Svět se opět nechal oklamat, opět, jako už mnohokráte v dějinách zvítězila naivita nad racionálním uvažováním. Ti kterých se to týká, se nyní utěšují myšlenkou, že se nic nemění. Myšlenkou, o které sami vědí, že není přesná.
OSN uznala Palestínu jako nečlenský pozorovatelský stát. Dokonce dnešek vyhlásila jako den solidarity s lidem Palestíny. Jak dojemné.
Celé toto představení zahájil představitel ze země plné pyramíd, Sudánu. Jeho projev byl vším možným jen né racionálním, věcným předložením požadavku. Více nežli představení Palestíny, věnoval svůj čas očerňování Israele.
To ovšem nebylo nic proti tomu, co pár minut později rozpoutál šéf omezené části Palestíny Abbas. Ten po krátkém zahřívacím kole, naprosto opustil propagaci Palestíny a tvrdě a nevybíravě zautočil na Israel. Nadávky jako rasistická politika, etnické čistky, systematické vraždění se opakovaly v průběhu jeho projevu. A součástí tohoto projevu bylo samozřejmě, jak už je u těchto lidí zvykem, překrucování historie. Pan Abbas odmítl připustit, že před 65. lety, kteréžto období s takovou chutí připomínal, že tehdy byl britský mandát rozdělen na dva státy. Na stát židovský a arabský. Nikoliv palestínský ale arabský. Zatímco Židé toto přijali, Arabové se rozhodli odmítnout a rozpoutali válku s cílem vyhlazení židovského obyvatelstva.
Pan Abbas vznesl mnoho obvinění. Hovoři o palestínských mučednících, hovořil o nevinných obětech ale ani slovem nezmínil ty, kteří současný konflikt vyprovokovali a kteří jej přiživují, a tím nemyslím pouze Hamas a další teroristy z Gazy, ale také Irán a Libanon, odkud do regionu proudí zbraně a pomoc teroristům. Pan Abbas mluvil a mluvil ale jeho slova byla jen prázdnými frázemi, když ani jednou nezmínil uznání státu Israel. Nepřinesl žádné konktrétní návrhy, neřekl že by se rád se svým protějškem sešel a jako rovný s rovným jednal o míru a klidu, který je potřeba všem. Ne, namísto toho dštil oheň a síru a lži směrem k Israeli.
Chtělo by se věřit, že v okamžiku projevu pana Abbase, se v sále rozezní telefony zástupců demokratických zemí a jejích šéfové změní příkaz ze souhlasu pro uznání, na zamítnutí. Vedoucí představitelé jednotlivých zemí snad sledovali online přenost z jednání. Jenže telefony nezvonily a panu Abbasovi se dostalo bouřlivých ovací a to dokonce i ve stoje. Opravdové divadlo, které do finále doprovodil představitel Turecka, který už nemohl říct nic nového a tak jen arogantně křičel že Turecko Palestínu nedá. Ano, to Turecko které je členem NATO a které se mocí mermo cpe do EU.
Ech, co EU. Ta včera jasně ukázala svůj směr a pro mně osobně je velkým rozčarováním přístup skandinávských zemí, kde alespoň v případě Finska jsem očekával trošku rozumnější postoj.
A tak to tedy máme. Palestína je uznána jako stát. Pozorovatel OSN, který má nyní široké pole působnosti, jak šířit demagogii a lži. Jestli si totiž někdo myslí, že teď začne budování země, tak to tedy nezačně. Ono totiž není kdo by budoval. Palestína totiž nemá žádné vedení, žádnou reprezentaci. Ti co se dnes jako reprezentace předvádějí, získali sice včera jakési body, jenže jak známo z dávné i nedávne minulosti, Palestínci nejsou schopni se sjednotit, takže až skončí momentální bujaré křepčení, začnou stejně bujaré třenice o moc. A mírové rozhovory budou jen na překážku.
Premiér Netanyahu ve svém projevu prohlásil, že včerejší rozhodnutí nemá velký význam. Při vší mé úctě, mýlíte se pane premiére. Toto rozhodnutí je významné v tom, že nepochybně eskaluje napětí v regionu a že podstatně sníží naděje na mírové řešení sporů. Toto rozhodnutí přispěje k tomu, že Irán a Libanon bude ještě intenzivněji podporovat jak Hamas, tak islámský jihád, protože v tom uvidí šanci na rozpoutání většího konfliktu, ze kterého pak obviní Israel. A po včerejším představení, na půdě divadla OSN, si myslím, že obviňovat Israel se v blízké budoucnosti stane velice modní a častou záležitostí.
