Včerejší vydání New York Times přineslo informaci o plánovaném propuštění 26 vrahů a teroristů, kterým si palestínská samospráva, se souhlasným kýváním hlavou amerického ministra Kerryho, podmínila opětovné zasednutí k jednacímu stolu.
Další kolo rozhovorů se má uskutečnit ve čtvrtek a ještě předtím má být propuštěna první skupina odsouzených teroristů, kteří, po právu hnijí v israelských věznicích. Jedním z nich má údajně být i Abdallah Al-Rimahi, který je na palestínských územích oslavován jako hrdina a jeho blízcí se již určitě nemohou dočkat návratu svého geroje. A co hrdinského udělal. Nic menšího nežli že rozsekal sekerou 84 letého starce. Za tento vskutku odvážný odbojový čin jej dozajista odmění a možná i příjme samotný načalnik Abbas. Kdo ví? Nicméně...
Je to jen jedno jméno ze seznamu a naskýtá se otázka, co dostane Israel, za tuto velkorysost a za další nabídnutou ruku ke smíru. Odpověď je krátká a jasná. NIC. Ano, samozřejmě, všichni kdo se o problematiku této oblasti zajímáme a kdo se v ní orientujeme víme, že odpověď palestínské strany bude stejná jako před lety. Povedou se zdlouhavá jednání, během kterých si palestínští představitelé budou klást stále větší a větší požadavky a nakonec vše skončí patem anebo nějakým dílčím úspěchem, ze kterého budou USA a hlavné EU radostí celí říční, ovšem situaci to ani nezklidní, nemluvě o nějakém vyřešení.
Israel se ocitl, díky hloupostí a pokrytectví mezinárodního společenství, na samé hranici své bezpečnosti. Souhlas s propuštěním bezcitných teroristů je velikým nebezpečím, protože staví zemi do pozice někoho, komu je možno diktovat a kdo bude poslušně, sice se skřípěním zubů ale přeci jen plnit to co mu politici zvenčí poručí. Premier Netanyahu a vláda udělali odvážný krok, který je přeze všechna rizika nutné alespoň částečně ocenit. K tomuto kroku je donutila Amerika, která samotná razí heslo že s teroristy se nevyjednává. To ovšem zjevně neplatí pro americké spojence. Tam, pokud jsou ve hře americké zájmy, je zájem spojenců na druhém místě. Israel, tím že na požadavek propuštění vězněných teroristů přistoupil, znovu ukázal jak velká je jeho vůle po míru. A hlavně, za nedlouho uvídíme, jak na tuto aktivitu odpoví druhá strana. V této chvíli ovšem platí hodně smutná a tragická skutečnost...:
Země, která je neustále pod hrozbou útoků zvenčí, musí ustupovat teroristům a polostátním teroristickým organizacím. Agresor, z jehož území dopadají na sousední města rakety, jehož obyvatelé zabíjejí a napadají nevinné lidi, tento agresor podmiňuje jednání o míru ústupky ze strany napadaného. Z pohledu USA a EU je to zřejmě správný postup. Z pohledu Israele to vidím tak, že trpělivost není neomezená a že Israel už nejednou v minulosti ukázal, že si umí poradit a ubránit svojí bezpečnost i bez farizejských spojenců.
