Snažím se přijít na to, který národ se stal v dějinách lidstva centrem nenávisti více nežli Židé. Nemohu žádný druhý najít. Dokonce ani Němci, kteři rozpoutali jednu z nejkrvavějších válek v historii se nesetkali s takovou sílou nenávisti. Proč Židé narážejí stále na bariéru zloby a hněvu?
Pro odpověď je nutné zajít daleko, daleko do dějit civilizace. To ovšem není v možnostech žádného blogu, kromě toho, ani sebezasvěcenější rozbor nepřinese jednoznačnou odpověď. Židé byli pronásledování, diskriminováni, ponizováni a vražděni. Přesto žili své životy s hlavou vztyčenou, hrdě a nikdy se o nic neprosili. Neprosili se dokonce ani o vznik svého státu. Nevyvolávali nepokoje a demonstrace a nekřičeli, my chceme svou zemi. Tato možnost přišla jako nabídka a hlavně, jako naděje. Slib Británie a světového společenství vyvolal opravdu velikou dávku naděje, že konečně budeme mít misto, kde budeme moci žit v klidu a míru. Že nebudeme muset nosit jakákoliv dehonestující označení, že nám nebudou nadávat do smradlavých židáků a že naše ženy, budou moci rodit naše děti bez obav, že je někdo druhý zavraždí nebo unese. Nabídka a příslib mezinárodního společenství vyvolalo naději, že nebudou vytvářeny umělé překážky k tomu aby se lidé scházeli a aby se milovali a zakládali rodiny.
Přijali jsme tuto nabídku a pochopili ji tak, že území nově vzniklého státu Israel, bude územím mnoha kultur mnoha národností, které budou žít vedle sebe a budovat stát tak, aby prosperoval a byl dobrým obchodním a přátelským partnerem všem, kteří o to stojí. Jaká ale byla skutečnost? Jen pár hodin po vyhlášení vzniku tohoto státu, jsme se stali terčem nenávistných útoků naších arabských sousedů. A pozor, nepropadejte v omyl, zabíjení nebyli jen Židé ale i Arabi, kteří se rozhodli stát se našími druhy a budovat společnou zemi. Každý kdo chtěl žit v míru se stal terčem. Mrtvá těla byla zohyzděja hákovými kříži.
Je třeba si uvědomit jednu věc. Po druhé světové válce, byli Židé v složité situaci. Nikdo je nechtěl. Stali se přítěží a hlavně černým svědomím těch, kteří mohli pomoci ale z různých důvodů dopustili hrůzy koncentračních táborů. Ano, bylo to těžké období, nicméně stejně jako mnohokrát v minulosti, přežili bychom. Bylo by to nelehké ale přežili bychom. Jenže svět projevil vůli a svět učinil nabídku. Židé tuto nabídku přijali a chtěli budovat stát, kde by už nikdy nebylo možno zabíjet a mučit jen kvůli původu.
Svět bohužel nebyl a není jednotný mechanizmus. A tak to byli především Britové kteří kladli všemožné překážky k úspěšnému vzniku státu Israel. Podporovali nepřátele a to způsobilo, že někteří z nás, kteří už opravdu měli dost všeho toho utrpění nastoupili cestu pomsty, cestu která málokdy vede k spravedlnosti. Všichni znají případ hotelu King David a další akce militantních skupin. Bylo to správné? Ne, ne a ne. Nebylo. A zeptáte li se kohokoliv v Israeli na názor, řekne vám totéž. Mír nelze vykoupit vražděním nevinných. Byla to zlá doba. Ale který národ nemá ve své historii takovéto období? Pamatujete na řádění po válce? Kolik nevinných a slušných lidí zahynulo jen proto že byli Němci?
Israel, po celou dobu své krátké historie nabízí ruku k dialogu. Muslimové, křesťané i jiná náboženství, všichni mají otevřené dveře a mohou v klidu žít kdekoliv se jím zalíbí v Israeli. Přesto stále narážíme na nenávist. Je to nepochopitelné v době internetu. Mladí lidé i ti starší mají nekonečné možnosti získat ověřené a nezávislé informace. Přesto radějí věří povídačkám a báchorkám.
Jedna věc je jistá. Israel není fašistická ani rasistická ani nacistická říše zla. Israel je země, která chce mír a která pro to udělá maximum. Bohužel, mír není zadarmo. Každý musí za něj platit. Zvláštní, protože ti, co touží po boji a válkách, dostávají za tyto touhy tučně zaplaceno.
Israel a Židé přežijí. Protože na naší straně je pravda. Nemusíte nás milovat, můžete nás dokonce i nemít rádi, nezlobíme se proto na nikoho. Jediná věc kterou chceme a na niž trváme je právo na klidný život.
