Pravdou ale je, že prozatím je to vždy o chloupek, který bedlivý depilátor náhodou minul. Jako například poslední referendum ve Švýcarsku, kde prozíravost a moudrost zvítězila jen o setiny procenta. Výhra to ale je a to se počítá především.
Evorpský volební rok se stává pomalu noční můrou pro zastánce likvidace tradiční Evropy. V jednotlivých zemích se dostávají ke slovu ty strany a politická uskupení, které zohledňují otrávenost obyvatel z rostoucího přílivu přistěhovalců a hlavně z rostoucí kriminality a klesající nabídky práce. Nárus preferencí těchto stran je vídět napříč kontinentem, někde silněji, někde je občanská uvědomelost prozatím v plenkách. Příkladem může být Norsko a Dánsko a roste i popularita Finns party ve Finsku:
Tato strana ve svém prohášení jasně deklaruje dva podstatné body. Přistěhovalectví omezit pouze na nutné a prokázaně humanitární případy a povinnost přijmout finské občanské a kulturní tradice a zvyklosti. Jasně a zřetelně řečeno a mělo by to být příkladem pro ostatní evropské země.
Ano, humanitární pomoc je nutná. Jsou lidé kteří ve svých zemích bojují o holé přežití a tito lidé zaslouží naši pozornost a pomocnou ruku. Jenže požaduji li pomoc, nemohu si klást podmínky. To by snad mělo být každému jasné a těm kterým to jasné není, to musí být jasně dáno na vědomí. A tímto směrem by se měla v budoucích letech ubírat evropská politika.
Švýcarsko udělalo důležitý krok, ve svém referendu. Jasně řeklo, že imigrace se musí nějakým způsobem regulovat. Samozřejmě se okamžitě ozvali farizejové, kteří křičí o lidských právech, jenže v tom křiku zapomínají na práva Evropanů.
Každemu člověku a každému národu byla v historii přidělena oblast, kde žil a kde se vyvíjel. Některé národy o svou zemi přišly a když jím byla vrácena, ozvaly se jiné národy, že je tam nechtějí. Jiné národy zase dobrovolně a nepochopitelně opouštějí to, co si jejích předkové po staletí v potu a krvi vydobyli a přijímají cosi, co je jím cizí a co je pro ně hrozbou. Tato situace musí jednou skončit. Je třeba říct, že v Norsku je doma Nor, v Německu Němec a v Česku Čech a tak dále. Pokud v těchto zemích chce nalézt domov kdokoliv jiný, pak musí přijmout to, co mu přikazuje zvyklost těchto států. Má li s tím jakýkoliv problém, ať si zůstane u sebe doma.
Jakékoliv mísení národů nikdy nepřinese nic dobrého. Vidíme to všude kolem. Evropa čelí požadavkům, které jsou pro její další existenci nepřijatelné. Přesto se vrcholní politici předhánějí v slibech a nabídkách těm, kteří sem přicházeji s né zrovna čistými úmysly. Je proto čas, tyto politiky vyměnit a nahradit je těmi, kteří budou hájit zájmy svých občanů.
