Evropo připrav se, přichází teror

Přestože si o stavu domácí žurnalistiky nedělám příliš velké iluze, jsem dost nemile překvapen relativním tichem, které provází včerejší teroritický útok na letišti v Moskvě.

Informace o této události vymizely z titulních stran internetových serverů, nahrazeny důležitým sdělením, že v Grónsku vyšlo slunce o dva dny dříve případně, že věci veřejné chtějí legalizovat marihuanu. To je jistě pro někoho příjemná novinka, nicméně já připomínám, že na letišti v Moskvě zahynulo 35 lidí a to dozajista není konečný účet.

 Jindy aktivní vláda, která ráda žvaní o všem možném, se nezmohla na jediné slovo lítosti, odporu či protestu. Jako bychom si už pomalu začali zvykat, co nás čeká v nejbližší budoucnosti. Aby nedošlo k omylu, podobně jako můj kamarád Martin z bigblogeru, jsem i já přesvědčen že včerejší útok nebyl klasickým projevem muslímských šílenců. Na rozdíl od něj ovšem vidím v spojitost.

V Moskvě se opět odkryla v plné nahotě národnostní nevraživost. Po celé věky živená nenávist mezi lidmi různých kultůr a různých názorů a životních postojů. Na jedné straně stojí mohutná vojenská mašinérie, která se nezastaví před ničím a vojáci, kteří pouze slepě poslouchají rozkazy svých nadřízených. Na druhé straně je malý, o to více však fanatismem hnaný národ, který uctívá, kromě Allaha ovšem, pouze hrdost a nepoddajnost. Národ, jehož příslušníci mají minimální úctu životu, prozože jejích hodnoty se neslučují s hodnotami lidství a lidského společenství.

A tak, odmítneme li myšlenku, že za útokem stala Al Kaida, neznamená to, že bychom se měli bát méně. Právě naopak. Davy, které do Evropy směřují ze zemí, kde je náboženstvím Islám, jsou naprosto stejné, jako ti, kteří stáli za včerejším Moskevským útokem. Máme tedy v Evropě hned dvě nebezpečná ohniska. Jedno na Kavkaze, národnostní fanatici, kteří přísahají na posvátný meč, že před nikým neskloní nikdy svou hlavu a druzí, kteří se pomalinku, dík prazvláštní přistěhovalecké politice EU, začínají  etablovat do naších měst a začínají klást první požadavky. Mešity, Burky a tak dále.

Mlčení Bruselu je děsivé. Slyšíme slova jako multikultůra, tolerance, spolužití. Jenže mají tato slova ve svém slovníku i naší noví spoluobčané? Nejsem si tím jistý. S velikým znepokojením pozoruju, jak se Evropou, ale nejen Evropou, i zde v USA a také v Autrálii a na Novém Zelandu šíří muslimská vlna. Amerika má v současnosti nový hit. Je jím přestupování od křesťanství k islámu. Šťastní lidé nám z televizních obrazovek vysvětlují, jak jsou teď teprve spokojení a naplnění. Jak dlouho bude trvat, nežli i evropské ulice zamoří ječící zakuklenci hrozící smrtí každému, kdo nejde s nimi? První vlaštovky už známe z Paříže.

Včerejší útok byl varováním. Nenechme se uspat. A nenechme se zastrašit. Máme právo na život podle naších tradic. Naší tradicí není Allah, naší tradicí není nenávist a krevní msta. Naší tradicí je pokrok a rozvoj lidstva a humanity. Musíme dát najevo všem, kteří tyto tradice nejsou ochotní respektovat, že pro ně není v Evropě místo.