Disent.... kdo a proč?

Události posledních dní způsobily, že můj nepravidelník, doznal jistého přeskupení v posloupnosti. Ale nemyslím si  že by to bylo na škodu.

Samozřejmě, smrt Václava Havla je dnes tématem číslo jedna. Každý chce napsat svůj názor a pokud čteme poslední blogy, jsou úsměvné především úvody. " Vlastně jsem na toto téma nechtěl(a) psát ale teď musím". Takto začínají mnohé úvahy, jaký Václav Havel byl a jaký nebyl. Mnohdy píší lidé, kteří jej znají z vyprávění, protože v časech jeho aktivní politické činnosti byli hodně mladí anebo ještě ani nebyli. Pozná se to snadno. I když oni jsou si jistí že se to nepozná. Mnohdy píší lidé, vedení osobní záští a nenávistí. To je smutné, speciálně, pokud tito lidé nějakou dobu pobývali v blízkosti Václava Havla a požívali jeho důvěry. Další kategorií jsou mladí komunisté To co včera předvedli je zrůdnost a já nevěřím panu policejnímu presidentovi, že se nedopustili trestného činu. Ale zpět k tématu. Tím je disent a Charta 77.

Každé revoluční hnutí má ve svém středu určité frakce. Skupiny lidí různých názoru. Charta 77 na tom vlastně byla založena tím, že se prioritně nejednalo o organizaci. Uskupení nebo občanskou skupinu z ní udělal čas a vývoj. Je jen logické, že se kolem tohoto dokumentu, sešli lidé kteří uznávali rozdílné hodnoty a spojoval je mizerný vývoj v zemi. Troufám si říct, že fakt, že se takto různorodé osobnosti byly schopny dohodnout a fungovat společně, je světové unikum. Námitky, že v čele tohoto uskupení stáli bývalí komunisté jsou poměrně úsměvné. V zemi kde od roku 1948 měli komunisté rozhodující moc, šlo jen stěží očekávat cokoliv jiného. Filosofové a vědci, kteří komunismus rázně odmítli, dávno zachránili holé životy za hranicemi. Ti kteří komunismu uvěřili se měli možnost probudit a některým se to povedlo.

Jenže to, co mohlo fungovat v době nesvobody, začalo být překážkou po roce 1989. Mezi disentem byla i řada takových, kteří představovali jakési tvrdé jádro. Cibulka, Hučín, Wolf a mnozí další by nejraději viděli masové procesy, kde by každý komunista byl tvrdě odsouzen. Nehledali příčiny ale chtěli a chtějí hned řezat. Když nebyli vyslyšeni, urazili se, nafoukli se a dupli nohou. A kopali a kopou kolem sebe. Jejích nejbližší a největší cíl byl, a bohužel stále je Václav Havel.

Je mu vyčítáno kde co. Jeho projevy jsou manipulovány a je mu přisuzováno co nikdy nevyslovil. Přitom není tak složité si originální projevy najít. Například zde:

http://www.vaclavhavel-library.org/

Ovšem útočníci právě počítají s nechutí cokoliv hledat.

Žijeme v podivné době. Veřejnost ráda zapomíná na to co bylo a čím si společnost prošla. Vinu za své problémy přehazují lidé, pohodlně na ty, kteří změny přinesli a jaksi zapomínají na to, že to jsou oni, občané, kteří nesou hlavní tíhu zodpovědnosti. Studenti a Václav Havel s lidmi kolem sebe, udělali v roce 1989 první krok. Očekávali, že společnost se přidá. Že přijme břemeno starosti o své osudy. Jenže to se nestalo. Občané nabyli dojmu, že mrznutí na náměstích byla dostatečná oběť a očekávali přílet pečených holoubátek. Když nepřilétli, našli si viníka. Václava Havla. Chartu 77. A zdatně jím v tomto pomáhají ti, kteří se cítili nedoceněni.

Proto dnes, kdy Václav Havel zemřel, čteme reakce nad kterými zůstává rozum stát. Dokonce je přirovnáván k Stalinovi a Hitlerovi a nejnověji k severokorejskému diktátorovi.

Morální odkaz Charty 77 a celého disentu jednou vyjde najevo. Až lidem dojde, že ti disidenti, nebyli žádní bohové ale normální lidé. Byli mezi nimi otcové rodin, kněží, lékaří. Abstinenti i ti kteří měli rádi ohnivou vodu. Byli mezi nimi mravní a ctnostní ale rovněž příznivci krásy erotického blouznění. Prostě lidé. Žádná z těchto vlastností nemůže být důvodem k pohrdání nebo odsouzení. Odsouzení by měli být naopak šířitelé bludů a neklidu. A lží.

Václava Havla jsem si velice vážil a proto nechci, aby pod mým článkem pokračovaly hloupé útoky na něj. Proto dnes vypínám diskusi. Pokud má někdo nutnou potřebu mi spílat, může tak činit směle na můj email.