A přitom to měla být taková pohodička. Hezky jsem se vyspal, v očekávání úspěšného dne a jen jsem otevřel oči , už to začlo...
Sprcha, čištění zubu a protivná bolest, taková, že tuba s pastou letí do jednoho rohu a kartáček do druhého..Bolest po několika vteřinách polevuje a tím pádem se mi zvedá i nálada. Ranní kafe, cožeeeee, došel mi cukr??? No tak to je teda v p....i. No nic ještě že mám fantu.
Otevírám počítač. Je tam. Každodenní pozdrav od sluníčka z Moravy. Kamarádka jakých na světě mnoho nenajdeš. Čtu jednou, podruhé : Promiň ale kvůli klidu v rodině si musíme přestat psát. Co to je?? Následuje podrobné vysvětlení a já se nezmůžu na víc jen na přání hodně štěstí. Vrčím asi hodně hlasitě, protože přítelkyně otevírá oko, pak druhé a protestuje proti mé blbé náladě. Kdo by měl blbou náladu když se do těch krásných čokoládových očí podívá? Hmm, pomyslel jsem si, třeba se u sluníčka situace brzo uklidní. Přece nemá kolem sebe troglodyty. Nebo muslimy.
Vzpoměl jsem si na slova šéfa v práci. Kolega se rozhodl odejít a já bych mohl nastoupit na jeho místo. Lákavá nabídka. Sedám tedy do auta a s veselou písní na rtech a Behemoth v přehrávači jedu směr pracovní proces. Míjím ostrahu, letmo odpovídám na pozdravy, hnán vidinou kávy, kterou jsem si doma, díky nedostatku potřebných 6 lžiček cukru, musel odpustit. Ano káva je tady, uvařená, na kolegyni je spoleh, i cukr je v šupleti. Sedám si v touze vychutnat tento nápoj, když tu vchází on. Těžká váha. 140 Kg, 160 cm, pleš...můj šéf. Hi, zdravím. Hi odpovídá a jen tak mezi řečí říká..Patrick / výše zmíněný kolega/, si svůj odchod rozmyslel, zůstane s námi nadále. Aha, je mi jasné že 6 lžiček cukru v mé kávě bude málo. Ale aby to nevypadalo blbě, vyskočil jsem a zatančil kozačka, jako že mám radost.
Den blbec. Blíží se poledne a ozývá se telefon. Rick. Tak co jak to jde? Ptá se a já mám pocit že o mém smolném dni ví a jen mne chce vytočit. Never better, zavrčim. A co ta tvá kopretinka, ještě si to nerozmyslela? Ptá se dále a tím se dostáváme k meritu věci, transakce která má všem zůčastněným přinést profit. Potvrzuje svou účast na tomto obchodu a já, poprve dnes mohu vydechnout úlevou. Domlouváme detaily, setkání na pondělí a mně se vrací dobrá nálada.
Cesta domů z práce je poklidná, žádná dopravní ani jiná zácpa se nekoná a já konečně opět dýchám chládek domova. Venku je odporné floridské vedro a tak domácí klimatizace přichází vhod.
Otevírají se dveře do koupelny. Vykukuje levé prso přítelkyně a pak i její hlava, následuje pozdrav a polibek a dotaz...Tak co volal? No jooo. odpovídám a pozvolna líčím rozhovor z Rickem, u vědomí že přináším dobré zprávy. Bohužel, tento pocit mám jen já. Pondělí???Prooč??? Nač??? A proč né dříve? Kokokodáááák..Před očima mi tančí červené hvězdičky bizarní rap. Nadechují se, jenže smůla. Ona je rychlejší. Tak rychle jsem ještě žádnou ženu neviděl se obléknout. Dveře bouchly, auto nastartovalo a je pryč. Den blbec ale pokračuje.
Co mně ještě dnes čeká. Večeřím sám. Klobáska s tatarkou. Večerní sprcha během které zjíšťuji, že se objevila jakási bulka v místě, na kterém by být neměla. Měly by tam být útvary dva a nikoliv tři i když ten třetí je miniaturní. Vrtá mi to hlavou ale snad to není nic vážného. Jdu spát
Jenže spánek nezabírá a tak svůj krásně prožitý den, ve sluncem zalitém floridském ráji popisuju na blog. Venku je stále 28 stupínků pana celsia, zítra má být 36 a nezaprší. Prostě, zemský ráj to napohled.
