Bojíte se rádi ? Bu bu bu.

Přestože můžeme mít na slavení dne jménem Halloween různé názory a mnozí jej odmítají jako něco, co nám není vlastní, je třeba objektivně uznat, že jako zábava je to docela povedená taškařice.

Původ tohoto svátku je snad všeobecně znám. U nás jsme zvyklí slavit dušičky, nebo chcete li , památku zesnulých anebo všech svatých. V USA zajedou auty na hřbitov, posedí a pojí na trávniku u hrobů svých blízkých zemřelých a pak se jdou bavit každý po svém. Většinou se různě straší a děti pobíhají po soudedech a na způsob koledy požadují laskominy. Televizní stanice se předhánějí v presentaci strašidelných filmů, hospody jsou plné a pivo teče proudem.

Na ulicích můžete potkat různé druhy smrtek a upírů a taky mimozemšťany a psychopatické vrahy. Prostě blázinec.

Server cnn.com dnes zveřejnil, právě u příležitosti blížícího se halloweenu seznam 20 nejstrašidelnějších filmů historie.

http://www.ew.com/ew/gallery/0,,20310838_20303609,00.html?hpt=C2

A protože já jsem velikým milovníkem horrorů,  nabízím svůj seznam i já. Je to samozřejmě pohled subjektivní a jeho smyslem je, některé filmy připomenout. Uvádím je abecedně a není jich 20, pouze 7.

1) Case 39

Německý režisér Christian Almart natočil snímek u kterého i mně běhal mráz po zádech. Sociální pracovníce, kterou hraje Renée Zellweger, dostane na stůl k vyřešení případ dívky, u které je podezření, že je týrána svými rodiči. Tento film je novinkou a pro mne je příjemným zjištěním, že nesází na laciné hektolitry krve a vnitřnosti vykukující z těl, ale že strach přichází s vyvíjejícím se přiběhem.

2) Exorcist

Klasika.Vymítač ďábla a skvělé herecké výkony Maxe von Sydowa a Lindy Blair. Samozřejmě bylo natočeno několik dalších pokračování, rozdílné úrovně. První díl ovšem žádné z nich nemělo šanci dostihnout.

3) Fog

Mlha, Johna Carpentera. Když jsem před pár lety četl že se připravuje remake, byl jsem zděšen. A právem. Toto je originál a ten nemá v historii horrorové kinematografie mnoho soupeřů. Každá scéna je zpracovaná s neuvěřitelnou precízností. Závěr filmu, kdy Adrienne Barbeau vyzývá námořníky k opatrnosti je hodně strašidelným kouskem.

4) Gonger

Film z produkce PRO 7. Němci umí. O tom není sporu. Hodně je jím vyčítáno, že jejích filmy hodně kopírují postupy hollywoodu. Možná. Ale výsledek je většinou hodně dobrý. V tomto filmu se nejedná o nic nového. Klasické klišé ovšem zpracováno tak že během sledování není vaše Electroluxka tím jediným co mrazí.

5) Omen

Dodnes nevím proč se tento film do české distribuce dostal pod názvem Přichází Satan. Poprvé jsem Omen viděl na ZDF, ještě v době hlubokého nereálně realného komunismu. Byli jsme na dovolené na Šumavě a já večery trávil sledováním prohnilé propagandistické stanice.Viděl jsem tak Kung Fu, Death wish s Charlesem Bronsonem a Omen. Nezapomenutelný film. Stejně jako u Exorcist, i tady bylo natočeno několik dalších pokračování. V jednom z nich dokonce není Damian ale Damianka nebo jak se jmenovala.Ovšem zde stojí za zmínku pokračování 3 s podtitulem The final conflict.Sam Neil si tam vystřihl nádhernou roličku a celkově tento díl navazuje a zakončuje příběh. I Omen se dočkal remake. Nevalné úrovně, ovšem. Perličkou je, že bylo natáčeno i v Praze, což pro našince má pikantní příchuť, když budova  Národního divadla je presentována jako porodnice a hrdina jedoucí městem o kterém tvrdí že je Řím si z okna auta prohlíží budovu s nápisem maso uzeniny.

6) Shinning

Tak o tomhle filmu se nedá nic napsat, ten se musí vidět. Jack Nicholson v jedné ze svých nejlepších rolí. Ovšem to jsou vlastně všechny. Definitivně nejlepší zpracování kterékoliv knihy Stephena Kinga. Pamatujete na scénu kdy syn stojí v ložnici a křičí REDRUM , REDRUM, REDRUM ? Následně natočený seriál stal za starou bačkoru.

7) City of Living Dead

A na závěr něco pro opravdové znalce. Páter Thomas. Tento film, který natočil Ital Lucio Fulci, koloval na VHS v nehorázných kopiích a kvalitě a všichni koukali a zírali a pánove se smáli a dámy odbíhaly. Začátky zombie filmů. Italové jsou dodnes nepřekonaní, i když technická kvalita produkce je téměř nulová. Na tento a další Italské, tzv. Gore filmy se dnes vzpomíná se sentimentem. A já si jej i po letech rád pustím. Pro dobrou náladu.

Tak a to je pro dnešek skoro vše. Napsal jsem další ze svých hloupých a zbytečných blogů ale pokud jsem někomu z vás, milí čtenáři, doporučil něco co jej zaujalo, jsem rád. Těch horrorů které stojí za připomenutí je spousta.  Dnes to bylo jen takových šťastných sedm.